Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vztahy
--------------------
Rhodey zrovna projížděl přes Brooklynský most a měl namířeno za Stevem. Vezl mu nějaké věci, o které ho požádal. Nechápal proč se zdráhal si pro ně zajet sám. Nikdo mu nebránil se tam ukázat. Dokonce ani Tony ne. Bylo to až příliš zamotané a moc tomu nerozuměl. Za dobu co byli pryč se očividně stalo spoustu věcí o kterých nevěděl. Ano, sice věděl že Steve a Natasha spolu chvíli bydleli, ale nezdálo se mu to nijak nezvyklé. Ona byla zraněná a potřebovala aby se o ni někdo postaral. Samozřejmě by to nikdy nepřiznala že pomoc potřebuje. Na to ji znal až moc dobře. Pravda hodlal pro ni obětovat svou svobodu, ale zase vždycky byli dobří přátelé a udělal by to pro kohokoli, byl to přece Kapitán America. Potom tu byly ty dlouhé telefonáty, když odjela do Ruska. Nechával jim volnou linku aby si mohli nerušeně povídat. A občas část rozhovoru vyslechl. Co si to snažil nakecat, ti dva spolu něco mají. Nebo spíš měli. Po posledním vyslechnutém rozhovoru to tak už nevypadalo. Mohl z něj zkusit něco dostat, ale samotnému by mu to bylo nepříjemné, kdyby to někdo zkoušel na něj.
Zastavil před činžovním domem jež byl jeho cíl a vystoupil. Z kufru vytáhl bednu s věcmi a vydal se do domu. Byl starý a chodby špinavé. Chtělo by to tu trochu zvelebit. Opravit zábradlí, natřít špinavé stěny. Nechápal proč v téhle díře vlastně bydlí. Nehledě na to že už každý věděl že tohle je jeho byt. Dost jasně to naznačoval nápis na venkovních dveřích "Smrt Kapitánovi". Lidi jsou ovce, a nechají se dost snadno zmanipulovat. A Rossovi to šlo velmi dobře. Ten by dokázal udělat štvance i z papeže. Nesnášel ho za to a jeho zmizení bral jako karmu. Zasloužil si to už dávno. Došel až ke dveřím ve druhém patře a zaklepal na ně. Hned na to uslyšel kroky a chvíli se nic nedělo. "To jsem já." Ozval se, věděl že stojí za dveřmi a pozoruje ho kukátkem. Poté uslyšel zvuk zámku a sundání řetízku. Otevřeli se dveře a v nich stál Steve. Zase mu začínalo růst strniště. "Páni, zamykáš se jako by tě měli ukrást." Zavtipkoval a vešel dovnitř.
"Poslední dobou se tu potloukají divní lidé. Jen jim to nechci usnadnit." Vysvětlil mu a zavřel za ním dveře. "Můžeš to položit támhle." Ukázal na stůl v obýváku a Rhodey šel tím směrem. Byt už nebyl tak děsivý jako ta chodba, ale pořád to nebylo nic moc. Nejspíš už si za ty roky zvykl na jistý standard. A tohle bylo těžce pod ním. Nepomohlo ani těch pár let co byt chátral samotou.
"A co kdyby ses vrátil k nám. Místa je tam dost. Je nás tam tak málo, že se nemusíme ani potkávat." Nadhodil mu, ale znal jeho odpověď.
"Zvládnu to." Ujistil ho a šel do kuchyně. "Dáš si kávu, nebo čaj?" Vzal do ruky konvici a napustil do ní vodu.
"Možná jen trochu vody, před chvílí sem jednu kávu měl." Vysvětlil mu a posadil se na sedačku. "Jak dlouho je dole ten nápis?" Zajímal se.
