Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hulkovy sympatie
____________________
Natasha ležela schoulená na posteli nedaleko té Stevové stále v mírném třesu. Nedokázala to zastavit. I když už ze sebe měla nějakou dobu sundané promočené oblečení a byla zakryta několika vrstvami dek včetně jedné ohřívací, aby se jí teplota vrátila do normálu. Opírala se o napolohovanou postel do sedu. Hlavu měla opředou o polštář a po očku sledovala Stevovo nehybné tělo. Bruce mu dal nějaká sedativa, po tom co napadl Rhodeyho. Látka, kterou do něj vpravili byla očividně úspěšná a Steve o sobě nevěděl. Dělal věci, které by v životě neudělal. Jediné štěstí, že tady byl Bruce, protože ona ani Tony by nebyli schopní ho od něj odtrhnout.
Bruce přecházel po pokoji a kontroloval přístroje, na které Steva napojil. Kdyby dostal celou dávku, už by mu mohli strojit pohřeb, naštěstí se tak nestalo. Měl čas mu pomoci. Látka se analyzovala, aby mohl vyvinout přesný potlačující lék. Teď už nezbývalo nic jiného, než čekat a doufat, že léky, které mu prozatím nasadil budou aspoň minimálně úspěšné. Jeho stav se zdál stabilizovaný, prozatím. Ovšem po menším incidentu si neodpustil jeho přivázání k posteli. Šlo tady o bezpečnost všech. "Bude v pořádku?" Promluvila na něj stále trochu roztřeseným hlasem Natasha.
"Rád bych řekl že ano, ale zatím si to jen myslím." Nechtěl dávat zbytečné naděje. Za svou kariéru zjistil, že je to to nejhorší, co může doktor udělat. Být přehnaně optimistický, a nebrát na zřetel možná rizika, i kdyby měla být velmi nepravděpodobná. A že v tomto případě šlo o hodně neznámých. Ještě se nikomu nedostalo pod ruku složení Fohllerovi halucinogenní látky. Vždy šlo jen o zkušenost z chování postiženého, které následovalo smrtí, s nedohledatelným složením dané látky. Měl to promyšlené, to se muselo nechat. Tentokrát se ale přepočítal.
"Proč se nemůžu přestat třást?" Obrátila na něj svůj roztomilý pohled. Tak nevinný, moc často ho u ní nevyděl. Její neustávající třas ji už štval a byla by ráda, kdyby to konečně skončilo. Nebyla schopná se ani napít, aby vše kolem nepocintala.
"Tvoje tělo utrpělo šok, ještě chvíli to bude trvat." Vysvětlil jí a přešel k ní blíž. Ze stolku sebral bezkontaktní teploměr a namířil s ním na její čelo. "Třicet tři. Žádná sláva." Poznamenal. Do jejího obličeje se však začala vracet zdravější barva, už nebyla tak smrtelně bledá a její rty ztrácely fialový nádech. Naopak měla obličej zarudlý od rychlé změny teploty a jejího stálého zvyšování. Poté jí k ústům podal hrnek s teplým čajem a brčkem, aby se mohla napít. "Ohřeje tě to." Donutil ji se napít. "Měla by ses prospat, zregenerovat tělo." Pokračoval v poučkách. Nezdálo se však, že by na ně dbala. Kdyby se netřásla jako osika, už by poletovala po domě a zuřivě hledala toho parchanta.
