Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přátelé
---------------------
Natasha zastavila kus od jedné schátralé budovy fabriky. Bylo to místo, kde docházelo k setkání skupiny New world. Moc se svými aktivitami a místy působení netajili. Policii se je několikrát podařilo zadržet, ale nikdy neměli důkazy na to aby je dostali do vězení. Na to si dávali až moc velký pozor. Věděli jak v tom chodit. Našemu neznámému ovšem nešlo o jejich zadržení. Měl jinou spravedlnost, svou.
Někdo by řekl že je šílená, lézt do baráku plného po zuby ozbrojených chlapů a dát se do potyčky s někým kdo je chce zabít. Pokud to nebyl Clint, jak předpokládala, měla problém. Ale musela to risknout a zjistit to. Její nejlepší přítel se rozhodl dělat hlouposti a ona mu musela pomoct. Jistě, rodinu mu nevrátí, ale jeho duše ještě šanci na záchranu měla. On ji také nenechal na pospas ďáblu. A to měl daleko víc důvodů. Vůbec ji neznal.
Vystoupila z auta a vydala se směrem, kde tušila že by se mohl vyskytnout. Pokud je to Hawkeye bude vysoko. To bylo totiž jeho předností. Z výšky vyděl vše jasněji a konkrétněji. Vstoupila tedy do budovy a vydala se po schodech nahoru, co nejvýš to šlo. Snažila se našlapovat co nejtišeji, protože schody byly staré a rozvrzané. Nechtěla na sebe upoutávat zbytečně pozornost.
Nikde nezahlédla jedinou osobu, což v opuštěné budově v demoličním stavu nebylo zase tak překvapivé, ale také by to znamenalo, že se tam neukáže ani jejich tajemný muž. Vystoupala až do posledního patra a shlédla dolů. Byla to celkem výška. Trpět závratěmi, už leží přilepená na zemi a nepohne se. To naštěstí nebyl její případ. Vlastně ani neznala agenta který by si tohle mohl dovolit. Práce ve výškách byla rutina.
Najednou ale venku uslyšela zvuk motoru. Rychle přeběhla k oknu. New world přijížděli. Takže špatné informace neměla. Byli tu oni, bude tu i on. Jen lépe hledat. Pravda je, že už dávno o ní mohl vědět a pozorovat ji z dálky. Vydala se tedy dál ve své cestě. Rychlým pohybem si zkontrolovala svou zbraň za opaskem. Vždy ji to ujistilo a opadl z ní stres. Ne že by zbraň vždy vše vyřešila, ale byla jistou pojistkou.
Procházela velkou vybydlenou halou. Kolem se válel jen odpad, který tam při stěhování nechali, spousta prachu a jemného písku, který sem zavál vítr. Odrolené omítky a opadaných cihel. Kdyby měla čas přemýšlet nad bezpečností statiky budovy, nejspíš by do ní ani nevstoupila. Ale obchody se zde uzavírají už roky a nikdy to nespadlo. To jí vneslo jistý klid do duše, že zrovna pod její váhou se to nestane.
Její kroky ji vedly dál na druhou stranu. Opatrně nakračovala pro případ nestabilní podlahy. Její kroky však zastavil mrazivý pocit. Neslyšela žádný konkrétní zvuk, nic co by naznačilo, že má společnost. Přes záda jí však přejel mráz a hned v zápětí ucítila něco, co se jí dotýkalo mezi lopatkama. Pistole to nebyla, na to byla ta věc moc malá a ostrá. Potom ji teda napadl šíp. Tenký a ostrý.
