THE NEW ONE | H.S.

06

Přísahám Bohu, že se mě snaží zabít.

Když jsem před pár dny přecházela přes parkoviště, rozjel se se svým autem zrovna ve chvíli, kdy jsem procházela kolem něj. Vystartoval ze svého místa a jen co se rozjel, hned za pískotu pneumatik zabrzdil jen pár centimetrů od mé levé nohy.

Když jsem v šoku zvedla svůj zrak, setkala jsem se s jeho výraznýma zeleným očima,obočí měl jako vždy téměř spojené, čelist zatnutou.

O co mu jde?

Jestli se mě snaží zastrašit, tak se mu to daří.

Vydechla jsem zadržovaný vzduch a s rozklepanými nohami se rozešla pryč.

---

,,Co máš dneska po škole v plánu?" zeptala se Kate, když jsme odcházeli z Biologie.

,,Nic, co máš na mysli?" prešla jsem ke skříňce a uložila do ní knihy.

,,Pojď se mnou a Tomem na kávu do té nové kavárny, tady na rohu školy."

Povzdechla jsem si a oči obrátila v sloup.

,,Nevím, jestli mám chuť vysedávat po kavárnách." vzala jsem si svůj černý kabát a zavřela skříňku.

,,Ale no tak! Nebuď labuť. Dlouho jsi s náma nikde nebyla." přešla jsem spolu s ní na druhou stranu k její skříňce, aby si mohla vzít svůj kabát. Z ramena shodila svou tašku, oblékla si kabát a tašku si zpět přehodila přes rameno, načež na mě nadzvedla své výrazně obočí.

Já jsem si jen povzdechla. Má pravdu. Je toho moc, nevím co dřív. Do toho ta matika..

,,Mám ještě moc učení." zaskuhrala jsem a ruce svěsila podél svého těla.

,,Jako by to v tvém případě něco změnilo." zazubila se a já po ní hodila vražedný pohled.

,,No tak! Víš, že si dělám legraci. Pojď. Odreaguješ se, potřebuješ to jako sůl."
Přehodila ruku přes mé rameno a s úsměvem na rtech se se mnou rozešla k východu.

Ach jo.

---

Zrovna jsme opouštěli kavárnu a každý se vydal svým směrem. Kate měla pravdu, bylo to fajn. Na chvíli jsem přestala myslet na všechno to drama ve škole.

Bylo mi fajn.

To se změnilo ve chvíli, kdy jsem si všimla kolik je hodin. Rozběhla jsem se směrem k zastávce a doufala, že to stihnu. Je to poslední autobus co jede mým směrem. Jestli ho nestihnu, budu na další čekat celou věčnost.

,,Ne, to ne!" doběhla jsem na zastávku zrovna ve chvíli, kdy odjížděl. Blbých pár vteřin a mohla jsem to stihnout!

Co mě neviděl, idiot?

,,Sakra!" spustila jsem z ramene na zem svou tašku a rozešla se k tabuli jízdního řádu.

,,No to se mi snad jenom zdá!" rozhodila jsem rukama a měla neskutečnou chuť do něčeho praštit.

Mám dvě možnosti.

Buď to si počkám 1,5 hodiny na další autobus a nebo si dám třištvrtě hodinovou procházku.