THE NEW ONE | H.S.

38

Na krku jsem cítila jeho vlhké rty, jeho slizké dlaně se mě dotýkaly na místech, kde se doposud ještě nikdy nikdo neodvážil. Celé mé tělo se nekontrolovatelně třáslo. Třáslo se strachy. Po lících se mi kutálely horké slzy, jejichž slanost jsem vzápětí ochutnávala na svých rtech. Chtěla jsem křičet, tak moc jsem chtěla křičet. Ale hlasivky mě od ustavičného pláče tak šíleně bolely, že z mého hrdla vyšel jen prostý chrapot.

Měla jsem pocit, jakoby mé plíce hořely. Jakoby se můj hrudní koš svíral a odmítal přijmout jakékoli množství kyslíku. Mé srdce bilo na poplach. Cítila jsem, že musím strachem a zároveň bezmocí každým okamžikem skolabovat. Jeho těžká váha na mém drobném těle zapříčinila, že jsem byla omezena v pohybu a nedokázala tak vyklouznout zpoza jeho pevného sevření.

,,Prosím, nech mě být." vyšlo z mých úst v podobě šepotu, zatím co jsem se od sebe snažila dostat jeho mohutnou silnou postavu, která se nade mnou tyčila jako samotný mrakodrap. Náhle jsem si připadala malá. Tak strašně malá oproti němu, jenž byl tak děsně neobytný a dotýkal se mě na holé kůži i přes moji vlastní vůli.

Každý jeho dotyk na mé pokožce mě pálil. Zanechával tak za sebou neviditelnou trasu, jakoby si chtěl každou jednu křivku mého těla zapamatovat. A já jsem na tom nebyla jinak. Věděla jsem, že se mi jeho nepříjemné doteky musejí vrýt do paměti až do smrti.

Byla jsem k smrti vyděšená a z celého srdce si přála, abych se najednou probudila a ocitla se někde úplně jinde. V bezpečí. Daleko od něj. Z jeho dechu na mém odhaleném krku mi naskakovala husí kůže a žaludek se mi nepříjemně svíral. Měla jsem pocit, že musím každou chvíli začít zvracet.

Tlukot mého srdce se mi ozýval hluboko v uších, díky čemu jsem vše ostatní kolem slyšela jen jako směšnou ozvěnu. V očích se mi tvořily další a další slzy, díky kterým byl můj pohled rozmazaný. I tak bylo v jeho vlastním pohledu znát, jak si momentální situaci užívá. Jeho temné oči mluvily za vše.

,,Ani mě nehne." zavrčel v blízkosti mého ucha, zatím co se dobýval pod mou noční košili. Chyběl kousek, jen malý kousek k tomu, aby ji ze mě naprosto nepříčentně strhnul a vzal si tak něco, co ani zdaleka nebylo jeho. Jeho černé oči se zabodly do těch mých a s ďábelským úšklebkem ve tváři mě pohladil po líci se slovy ,,Seš moje."

Se zalapáním po dechu, kdy jsem se snažila ze všech svých sil nasát do plic byť jen malé množství kyslíku, jsem se prudce vyšvihla do sedu a dezorientovaně se začala rozhlížet kolem sebe.

Zběsile jsem se rozhlížela do všech koutů místnosti a snažila se najít sebemenší známku toho, že by tu byl. Nebyl. Byla jsem sama. V bezpečí. Doma. U sebe v pokoji.

S obrovskou úlevou jsem si hlasitě oddechla a ještě se zběsile bušícím srdcem si prsty obou dlaní zajela do vlasů. Má noční košile byla celá propocená a díky jejímu chladu se mi na pokožce začala tvořit silná husí kůže.

Přes své rameno jsem nakoukla k nočnímu stolku po pravé straně postele. Z malého černého budíku na mě svítily červená čísla, která značila čas.

1:41

S povzdechem jsem ze sebe shodila mokrou přikrývku, která v momentálním stavu naprosto přestala splňovat svůj účel. Nohy jsem přehodila přes okraj postele a jedním pohybem se přesunula ke kraji, dokud se má chodidla nedotkla podlahy, konkrétně koberce, který zdobyl část při mé posteli.

Dlaní jsem si přejela přes svůj unavený obličej a následně se postavila na své roztřesené nohy. Byl to nadlidský výkon. Jakmile jsem udělala první krok, musela jsem se pro jistotu přidržet nočního stolku a následně komody, aby se mi náhodou nepodlomily nohy a nijak si při případném pádu neublížila.