THE NEW ONE | H.S.

20

V sobotu odpoledne jsem se sešla s Tomem. Dohodli jsme se, že zajdeme do kina, ale Kate se k nám z nějakého neznámého důvodu nepřidala.

Čert aby se v ní vyznal.

V jednu chvíli poví, že chce se mnou trávit čas, pak zase zmizí nebo zkrátka nedorazí.

Takže jsme tu jen my dva. Blížila se pátá hodina, kdy měl začít John Wick, na kterém jsme se předem domluvili. Stáli jsme v hale, lístky už jsme měli koupené a právě jsme stáli ve frontě u bufetu abysme si koupili popcorn a colu.

V zápěstí jsme vyhledali naše místa, kde jsme se pohodlně usadili a čekali, až zhasnou světla na znamení začínajícího filmu.

,,Proč vlastně nedošla Kate?" zeptala jsem se s pohledem upřeným do mého mobilu. Zrovna jsem si vypínala vyzvánění, abych nerušila ostatní v sále, načež jsem jsem ho schovala zpět do kapsy od džín.

,,Jela s mamkou uklidit k babičce." řekl mi jako by o nic nešlo, čímž si vysloužil můj nechápavý pohled. Tom se zarazil uprostřed pohybu, pohledem vystřelil k tomu mému s pusou plnou popcornu, i žvýkat v tu chvíli zapomněl.

,,Jak to myslíš, uklidit k babičce?" nechápala jsem a pohledem těkala mezi jeho vykulenýma očima.

V rychlosti dožvýkal sousto ve svých ústech, načež s těží polknul a svůj pohled přesunul k misce svého popcornu. ,,Ty to nevíš co?" zeptal se tiše, načež jsem zůstala ještě víc opařená.

,,Nevím co?" zeptala jsem se trošku hlasitěji, načež jsem se kolem sebe rozhlédla a všimla, že se za mým hlasem otočilo pár zvědavců. Omluvně jsem se usmála a opět se otočila na Toma, který si povzdechl a následně se mi podíval do očí.

,,Katina babička na tom není moc dobře. Už toho nezvládne tolik co dřív." pověděl smutně a já se cítila, jakoby do mě právě narazil náklaďák. Katinu babičku znám od malička, chodila jsem k ní o víkendech na její výborné borůvkové koláče a ovocný čaj. Někdy jsme u ní ze soboty na neděli přespávaly. Nejde mi do hlavy, proč mi o tom Kate neřekla?

,,Nevěděla jak ti to říct," řekl tiše, jako by mi četl myšlenky ,,ví, jak moc jí máš ráda." dodal a jemně se při tom na mě usmál.

,,To ty taky." šepla jsem a pohled přesunula k popcornu ve svém klíně a cítila, že se mé oči, začínají zalévat slzami.

,,To jo." chytil mě za mou levou dlaň ,,Ale já jsem kluk,zvládnu toho víc." zaškeřil se, čímž si vysloužil můj pohled ,,A ty ji znáš dýl než já. Zažila jsi toho s ní daleko víc. Bereš ji jako svou vlastní." dodal, načež jsem ucítila, jak se mi první slza přehoupla přes spodní víčko a následně mi stekla po tváři.

,,Jak dlouho?" odvážila jsem se zeptat, i když jsem se bála odpovědi. Tom naklonil svou hlavu a nepřestával mě sledovat. ,,Jak dlouho to trvá?" upřesnila jsem svou otázku s pohledem upřeným do svého klína. Mám pocit, že ten popcorn budu mít po našem bolestném rozhovoru přesolený.

,,Pár týdnů." řekl skoro šeptem a opatrně sledoval moji reakci. Po jeho slovech jsem po něm střelila svým pohledem. Vykulila jsem na něj své oči, ústa se mi párkrát otevřela a zase zavřela, než z nich konečně něco vyšlo.

,,Týdnů?" zopakovala jsem jeho slova, načež jsem ucítila, jak se mi začíná třást brada a slzy se spustily proudem. Tom mě sledoval s utrápeným výrazem a na malý moment položil popcorn ze svého klína na sedadlo vedle něj po jeho levé straně, aby se ke mě mohl natočit celým svým tělem.

Jak to mohla v sobě dusit několik týdnů? Všechno najednou začalo dávat smysl. Její chování, náladovost, údajné zaspávání..

,,Neplakej." řekl tiše, načež zvedl svou pravou dlaň a pomocí svého palce mi slzu setřel. ,,Neměl jsem ti to říkat." začal ,,Tohle mělo být hezký odpoledne, celý jsem to zkazil." zanadával si pod nos, ze kterého následně vyfouknul veškerý vzduch.