THE NEW ONE | H.S.

53

Až se mě jednoho dne někdo zeptá, jaká je má nejoblíbenější vzpomínka, s největší pravděpodobností odpovím 'Noc pod širákem.'

To byl přesně ten večer, kdy jsme s Harrym leželi zahaleni v dekách na zadní části jeho prostorného Pick-upu, pozorovali nebe zahalené do tmy, zdobené miliony drobných světel v podobě hvězd a užívali si chvíli, kdy jsme měli čas jen sami pro sebe.

Chvíle tak pohádková, kdy jsem měla mysl naprosto čistou. Všude kolem vládlo ticho, do kterého se ozývaly zvuky přírody. Cvrčci nám hrály svou píseň, zatím co sova na dubové větvi kousek od nás držela svou stráž.

Bylo to perfektní.

Po svém boku jsem měla člověka, který mě po všech možných i nemožných stránkách tak učaroval. Který byl čistý jako samotná lilie, přesto jeho kůže byla pokrytá tmavým ingoustem.

Člověk který byl krásný navenek i uvnitř. Člověk, který si vysloužil zvláštní místo hluboko v mém srdci a mysli zároveň. Člověk, který se ten večer vyslovil.

Dlouhou dobu jsem nedokázala vstřebat, na co se mě vlastně ptal. Proč mě? Proč by chtěl dobrovolně trávit všechen svůj volný čas s tak složitou osobou, jako jsem byla já? To byla slova, která se mi honila hlavou, místo toho, abych mu rozumně odpověděla.

,,Budeš mojí přítelkyní?" vyslovil do ticha.

Překvapeně jsem se se zadrženým dechem zadívala na jedno určité místo, tam nahoře na obloze, zatím co jsem se v naprosté tichosti snažila pochopit význam jeho slov. Celé mé tělo ztuhlo, na kůži mi okamžitě naskočila silná husí kůže, byť bylo bezvětří, zatím co jsem se snažila přimět své vlastní tělo k jakékoli činnosti.

Měla jsem pocit, že sním. Že má bujná fantazie odváděla čím dál tím lepší práci a já tak přestávala rozpoznávat rozdíl mezi mou představivostí a prostou realitou.

Přesto jsem však k němu krátce poté stočila svůj zrak a přistihla ho, jak mě po celou dobu se zaujetím sleduje. Spodní ret sevřený mezi svými zuby, s tvářemi lehce růžovými čekal na mou reakci.

Jakoukoli.

Očima jsem těkala mezi těma jeho, zatím co jsem se snažila přimět svou mysl k zdravému fungování a spolupracovat s jazykem v mých ústech, který v tom čase byl zřejmě smotaný v jeden obří uzel.

Jak já na něj v tu chvíli byla naštvaná.

Harry si zatím prohmatával klouby prstů pravé ruky, zatím co se mu mezi obočím objevila ona velmi dobře známá vráska a zřejmě uvnitř bojoval s tím, zůstat alespoň částečně v klidu.

Kdo by se mohl divit? Kluk, který byl nejistý sám sebou a právě se vyslovil. Zatím co holka, která mu, pro mě stále z nepochopitelných důvodů, padla do oka, zůstávala tiše.

,,Mhm..." ozval se ,,Mohli by jsme předstírat, že jsem nic neřekl?" zeptal se tichým hlasem, než s těží polknul.

Překvapeně jsem sklopila pohled k jeho sevřeným rtům do tenké linky, načež se lehce nastevřely, díky čemu jsem zrakem kmitla zpět k jeho zářivému pohledu, upřenému do mé paralizované tváře.

Snažila jsem se na sobě nedat znát sklamání, které jsem ihned po jeho slovech pocítila. Jistěže chtěl svá slova vzít zpět. Byl by obrovský blázen, kdyby tak neučinil.