THE NEW ONE | H.S.

09

Nesuď knihu podle obalu.

Ano, to už tady jednou bylo.

Ale znovu se začínám utvrzovat v tom, že má tohle pořekadlo něco do sebe.

Když jsme se všichni, jakš takš, uklidnili, přesunuli jsme se do obýváku. Vsichni. Včetně Harryho. A musel být na nás opravdu komický pohled.

Jen co jsem Harrymu obvázala studený oblad na jeho poraněné klouby, začal mi přesně tou jistou rukou chladit mou zhmožděnou tvář. Fakt, že jeho druhou dlaň měl položenou na mém stehně jsem se snažila zuby nehty ignorovat. Táta chodil po obýváku sem a tam, jako hladový vlk v kleci a klel, rozhazoval rukama a máma za ním stále cupitala a snažila se ho uklidnit.

,,Už ho tady nikdy nechci vidět." křikl táta a postavil se u gauče těsně vedle mě. Dívala jsem se mu zpříma do očí a kývla hlavou na znak souhlasu.
,,Já jsem ho sem nezvala." dívala jsem se na tátu a viděla, že je v obličeji rudý, zatímco ho mamka zezadu držela za obě ramena.

,,To máš jediný štěstí!" ukázal na mě prstem a rozešel se pryč. Mamka zůstala stát na místě, povzdechla si a svěsila ramena.

,,Bože, ty máš příšerný vkus na kluky." prohlásil, jen co si promnul obličej svými dlaněmi.

,,Ale no tak, zlato." napomenula ho mamka a omluvně se na mě a Harrym podívala. Harry se naproti mě jen tiše zasmál a pozoroval své ruce v klíně, ve kterých žmoulal obklad.

,,Harry, můžu ti něco nabídnout?" zeptala se mamka s rukami spojenými na hrudi a s palcem a ukazováčkem si hrála se svým snubním prstenem.

Harry k ní zvednul svůj pohled a děkovně se usmál. ,,Jste moc hodná, paní Davies, ale už raději půjdu. Je pozdě." S těmito slovy se začal zvedat z gauče a na konferenční stolek položil obklad, s kterým mi chladil tvář. Ten druhý měl stále obvázaný na ruce. Sice to nepřiznal, ale určite ho zápěstí bolelo jako čert.

,,Ještě jednou ti mockrát děkuju, chlapče. Jsme dlužníci."poplácal táta Harryho po rameni a lehce se usmál.

,,To nestálo za řeč, pane. Jsem rád, že jsem nestihl odjet daleko." řekl a na chvíli se podíval mým směrem. Ale něco mi říkalo, že neodjel nikam, že stál prostě poblíž a čekal, co se bude dít. Že si musel Davida v tom stínu všimnout.

,,Jsi u nás kdykoli vítaný." usmála se děkovně mamka a stoupla si k tátovi po jeho levici.

Harry s úsměvem kývnul hlavou.
,,Nashledanou paní Davies. Pane Davies." ještě jednou se na mě podíval, pak už se otočil a rozešel se směrem ke dveřím.

,,Půjdu Harryho vyprovodit." oznámila jsem rodičům a pospíchala za Harrym, který už stál venku.

Stáli jsme na verandě kousek od sebe a chvilku ani jeden z nás nic neříkal. Ruce jsem měla překřížené na hrudi a snažila se trošku zahřát. Harry měl ty své schované v kapsách a díval se do země.

,,Ještě si tu tvář chvilku chlaď, aby ti do rána neotekla." řekl po chvilce jakmile zvednul svůj pohled a prohlížel mi mou poraněnou tvář.

Kývla jsem hlavou a rty pevně sepnula. ,,Děkuju, za to co jsi pro mě udělal."

,,Neděkuj. To byla samozřejmost. Chlap, co uhodí ženu není chlap, ale zbabělec." zamračil se a lehce vztyčil bradu.

Já jsem mlčela.

Nevěděla jsem co říct, ale myslím, že nebylo třeba. Harry se zhluboka nadechl a vyndal ruce z kapes.
,,Dobrou noc, Rosie." s těmito slovy se rozešel k autu.