THE NEW ONE | H.S.

48

Nikdy před tím jsem se neocitla v podobné situaci jako byla tato. Ve stavu naprostém vypnutí smyslů, kdy jsem absolutně nevnímala nic kolem nás. Všechno bylo mlhavé, v mé hlavě převládalo naprosté ticho a klid. Počáteční nervozita ustála. Jediné, na co jsem se dokázala plně soustředit byl Harry.

Jeho uvolněná tvář, která se nacházela tak neskutečně blízko, že jsem tomu ještě stále nedokázala uvěřit, kdy jsem měla tu možnost na svých rtech dokonale cítit jeho teplý dech, kdykoli vydechl.

Jeho oči silně zářily, když se zaujetím běhaly po mé tváři, zatím co jemně zakláněl hlavu do zadu, kterou jsem mu podpírala svou dlaní. S nadšením jsem si prohlížela jeho tvář, při čemž jsem cítila ono šimrání v podbřišku, které ve chvíli, kdy jeho pohled sjel k mým rtům o něco zesílilo.

Absolutně bez studu jsem mu seděla v klíně, což bych v žádné jiné normální situaci nejspíš nenechala dopustit. Tentokrát mě však svými činy tak dokonale omámil, že mi bylo všechno jedno. Na možné následky jsem ani nepomyslela.

To bylo ovšem jen do té doby, dokud k nám nedolehl hlas, volající Harryho jméno.

Nechali jsme se unést tak šíleným způsobem, že jsme naprosto zapomněli na fakt, že v domě nejsme sami. Po celou dobu tu byla Harryho maminka, která se s největší pravděpodobností stále nacházela ve spodním patře domu.

Když jsem kmitla pohledem o oknu, všimla jsem si, že se venku už začíná stmívat, což znamenalo, že uběhlo daleko víc času, než jsem se do té doby dovnímala. Ztratili jsme absolutní pojem o čase. To znamenalo, že v dome mohl být kromě Amelie i někdo další.

Při pomyšlení, že mohl do pokoje kdokoli vejít a najít nás v pozici, ve které jsme se právě nacházeli se mi nepříjemně sevřel žaludek. Ihned na to si mou pozornost získal Harry, který mi pevně sevřel boky ve svých dlaních.

Pohlédla jsem mu do tváře a všimla si hororu, který se odrážel v jeho očích. Nejspíš ho napadlo přesně to jisté a ani jeho tato skutečnost nenechávala klidným. Dokonce se zdálo, že ho daná skutečnost vyvedla z míry o něco víc, než mě.

Naši malou, něžnou, intimní a nezapomenutelnou chvilku tak přerušil známý ženský hlas, ozývající se z dolního patra. Jelikož se nezdál být až tak vzdálený, předpokládala jsem, že se dotyčná osoba nacházela hned pod schodištěm, vedoucí do horních pater.

Byla to právě Harryho maminka, která nás svým hlasem přivedla zpět do reality. Leknutím jsem naskočila a Harry, který doposud pevně svíral mé boky, je stiskl o něco pevněji, než mi pomohl zvednout se z jeho klína. Jako dvě malé děti, které byly načapané při něčem zakázaném jsme se tak od sebe vzdálili, každý na opačný konec jeho prostorné postele.

Opřela jsem se o čelo postele a přitáhla si kolena k tělu, najednou mi srdce bušilo o něco víc. Bála jsem se co se bude dít. Doposud jsme oba byli v jakémsi tranzu, kdy nás nic kolem nezajímalo. Toto byla realita. Jakoby jsme právě oba dostali studenou sprchu, která nás dokonale probrala a my si tak uvědomili, co se vlastně stalo.