THE NEW ONE | H.S.

31

Jen co má ústa opustila onu větu, čas jakoby se zastavil. Beze slova jsme hleděli jeden na druhého a zatím co mě se v hlavě honilo nespočet nevyslovených myšlenek, Harry jakoby naopak zůstal beze slov.

Sledoval mě se zamračeným pohledem, který způsobil, že jsem se lehce ošila. Spodní ret si okusoval a díky jeho dlaním, schovaným v jeho kapsách od černých kalhot, vypadal znovu jako v ten první den, co jsme se poprvé potkali.

Snažila jsem se z jeho pohledu vyčíst, na co asi myslí, i když na první pohled bylo zřejmé, že je opravdu nervózní. Při pohledu na něj, jako bych náhle zapomněla, co jsem vlastně měla na srdci, než jsem se po pár okamžicích vzpamatovala a s lehkým zavrtěním své hlavy jsem si lehce odkašlala, abych znovu našla ztracený hlas a mohla nahlas vyřknout větu, která se mi honila hlavou už pěkných pár týdnů.

,,Harry -" začala jsem jemným, tichým hlasem, jelikož při pohledu na něj jsem náhle dostala strach, jakoby ho měl sebe větší hluk vystrašit. Připomínal ztracené štěně a já doufala, že z něj dnes dostanu přesně to, co potřebuju.

,,David má v něčem pravdu." pokračovala jsem s pohledem upřeným do jeho tváře, díky čemu jsem si mohla jasně všimnout, že po mých slovech se jeho zamračení více prohloubilo a jeho hlava se lehce naklonila do strany.

,,Jak je možný, že jste vždycky ve správný čas na správném místě?" Zeptala jsem se a o krok se k němu přiblížila, tím pádem nás dělilo jen několik centimetrů.

Snažila jsem se zahnat okamžitou nervozitu z jeho těsné blízkosti a myslet především na to, že tímto gestem jsem se mu snažila dát najevo, že se vlastně nezlobím a naopak žádám pouhé vysvětlení.

,,Kamkoli se pohnu, tam je vždy jeden z vás." Náhle mě zradil hlas, tím pádem má poslední věta vyšla z mých úst formou šepotu, ale díky naší blízkosti jsem si byla stoprocentně jistá, že nebylo možné, aby ji přeslechl.

Harry stěží polknul a následně si olízl své rty. Jeho pohled padnul na malou chvíli k mým rtům, což zapříčinilo, že i ten můj padnul k těm jeho, ale okamžitě jsem ho opět přesunula zpět k jeho zářivým očím, které naopak na malý moment setrvaly na stejném místě. Jakmile jsem si jazykem lehce navlhčila své suché rty, Harryho ústa se lehce nastevřela a oči lehce rozevřely, než se naše pohledy opět střetly.

Jakmile si uvědomil, že jsem si všimla jeho pohledu, tváře mu lehce zrůžovely a opět bylo vidět, jak polknul.

Po celou dobu mlčel. Místo odpovědi si z hluboka povzdechl, pomocí jeho nosu vydechl z plic veškerý vzduch, díky čemu se její nosní dírky rozevřely a pohledem uhnul do strany, kde jeho oči začali bloudit, neznámo kde.

Fascinovaně jsem ho nepřestávala sledovat a pozorovala, jak jeho oči běhají po různých místech za mými zády, zatím co se snažil ze všech sil, vyhnout se mému očnímu kontaktu.

Na malý moment jsem pevně zavřela své oči, abych se pokusila trošku uklidnit, jelikož jsem začínala cítit, že se mé tělo začínalo z celé této situace lehce chvět. Zhluboka jsem se nadechla a než jsem si stihla cokoli rozmyslet, otevřela jsem své oči dokořán a znovu spustila:

,,Harry?" Zkusila jsem ho znovu oslovit a po mých slovech jsem svou dlaň přesunula k rukávu jeho levé ruky a jehce za látku zatahala. Ihned se mi vybavil okamžik v jídelně, kdy se stejným způsobem snažil získat si mou pozornost. Po mém činu ke mě mrštil svým pohledem a spodní ret si skousnul mezi zuby, načež jeho, stále zavřená ústa opustilo prosté: ,,Huh?"

Nemohla jsem si pomoct, jeho chování mi přišlo děsně roztomilé a já jsem se ze všech sil snažila držet zpátky, abych mu neomotala své paže kolem krku a pevně ho neobjala. Místo toho jsem se snažila soustředit na to, kvůli čemu jsme vlastně tu, uprostřed školního parkoviště stáli.