THE NEW ONE | H.S.

63

Prosím, věnujte chvilku svého času na přečtení pár vět na konci kapitoly.🙏

---

Ve chvíli, kdy jsem toho večera ulehala do postele, jsem se nedokázala ubránit pocitu, který jsem už jistou dobu cítila.

Přestože jsem zažila příjemný den, zakončený s rozhovorem s Harrym, bylo mi tak nějak těžko. Nepříjemný pocit v podbřišku, který jsem si nedokázala vysvětlit.

Po příchodu domu jsem si dopřála vydatnou, horkou sprchu, snědla porci Lasagne a s telefonem u ucha ležela pod peřinou, hledíc ke stropu, zatím co jediné, co jsem v tu chvíli vnímala byl nádherný hlas z druhého konce.

Ve tváři mi pohrával úsměv, jenž jsem tentokrát nebyla nucena před nikým maskovat, s miliony motýlích křídel v podbřišku, které jsem díky Harryho slovům cítila.

Připadala jsem si jako v pohádce.

Ale ten pocit..

,,Harry, jde jen o dvě noci." pověděla jsem jemným hlasem ,,Budu v pořádku, neboj." snažila jsem se ho klidným hlasem ubezpečit, přestože mi díky jeho starosti zachvělo v podbřišku.

Moji rodiče jen před pár hodinami odjeli na víkend do Londýna na welness, jenž otec mamce již nějakou chvíli sliboval. Chtěl ji tak vynahradit chvíle, které místo s ní trávil v kanceláři. A jelikož měl podle jeho vlastních slov dobrý měsíc, což znamebalo, že v práci vše klapalo jako hodinky, mohl si dovolit i on sám trošku odpočinku. I když nám bylo více než jasné, že to pro vorkoholika, jako byl právě můj otec, nebude vůbec lehké.

A jelikož cesta nebyla nijak dlouhá, měla jsem tu čest, zůstat sama doma, bez jakéhokoli dozoru. Přesto jsem se však nedokázala ubránit pocitu, že se jednalo o jistý druh zkoušky, či v ní, jako jeho jediná dcera, uspěji.

,,Nejraději bych tam byl s tebou, abych měl jistotu, že jsi v bezpečí." ozvalo se však z druhé strany.

Ihned jsem v podbřišku ucítila hejno motýlů, jenž mi jeho slova způsobila, přesto jsem se však zhlukoka nadechla a snažila se, alespoň z části, stát pevně nohama na zemi.

,,Harry, co by se mi mohlo stát?" zeptala jsem se s mírným úsměvem ,,Bydlíme v bezpečné ulici a navíc máme v celém domě bezpečnostní zařízení."

,,Stejně budu celou noc nervózní." pověděl o poznání tiším hlasem.

Pohledem jsem zakotvila na určitém bodě nahoře na stropě, když jsem se na malou chvíli odmlčela. Bylo možné, že mi někdo shora seslal někoho, jako byl právě Harry? Čím jsem si to zasloužila? Cítila jsem se jako bláznivá, poprvé až po uši zamilovaná puberťačka, se kterou hází hormony.

Ale bylo tomu skutečně tak?

Skutečně jsem byla do Harryho zamilovaná?

O něčem takovém mezi námi nepadlo jedno jediné slovo. Věděla jsem, že se Harry snaží držet zpátky. Možná to měl v povaze a možná za to mohl fakt, že věděl o mých minulých zkušenostech.

Přesto jsem si však nemohla nevšímat pocitů, které jsem jen při pouhém pomyšlení na kluka se zářivýma zelenýma očima cítila.

Ale co on? Co Harry? Co on ke mě cítil? Znamenala jsem pro něj tolik, co on znamenal pro mě? Nebo jsem byla jen "výplní" jeho volného času? Při tom pomyšlení mě nepříjemně zabolelo na hrudi.