THE NEW ONE | H.S.

30

Mířila jsem si to rychlým krokem ke skříňce, abych nemeškala a co nejrychleji si vzala knihy na následující hodinu. Sice už byl pomalu čas oběda, ale jelikož jsem dnešní dopoledne (nedobrovolně) strávila na vyšetření u psychologa, došla jsem do školy až právě teď.

Jeden by řekl, na co jsem vůbec chodila a nezůstala radši doma, hezky pod peřinou, u televize - představa je to sice věru lákavá, ale zameškání čtyř hodin je víc než dost.

Zrovna jsem zahnula za roh a do mého zorného pole mě udeřily dlouhé řady skříněk s modrými dvířky. Co mě ale překvapilo byl černovlasý "ďábel" hned před MOU skříňkou. Jakmile jsem se prodrala davem, všimla jsem si, jak se mi snaží něco nacpat do skříňky tak, aby si ho nejlépe nikdo nevšimnul.

Jakmile svou práci dokončil, strčil ruce do kapes a jen co se kolem sebe několikrát rozhlédnul, rozešel se směrem dál do haly. Obočí se mi svrasčilo a okamžitě jsem přiměla své nohy k rychlému pohybu, abych co nejrychleji zjistila, co má mladý pán za lubem.

Jakmile jsem došla ke své skříňce, rozhlédla jsem se pro jistotu já, načež jsem do skříňky zadala svůj kód a následně její dvířka v rychlosti otevřela dokořán, což způsobilo, že malý průvan shodil z vrchní poličky mé skříňky malý papírek.

Další papírek.

Stočila jsem oči v sloup, načež je pevně zavřela a zavrtěla svou hlavou. Zhluboka jsem se nadechla a tiše se modlila, aby to nebylo to, co si myslím.

S mírně rozklepanými prsty - a já si v tu chvíli vůbec nebyla jistá, jestli to bylo nervozitou a nebo hněvem, jsem přeložený papírek rozevřela a do očí mě okamžitě udeřil úhledný pravopis.

'Tvé oči mám na tobě nejraději. x'

Jakmile mi došel význam slov na onom prokletém papíře, okamžitě mi padla sánka. Několikrát za sebou jsem si přečetla vzkaz, abych se ujistila, že opravdu netrpím halucinacemi, než se mi čelist pevně zatnula, oči zavřeli do tvou tenkých linek a z nosu, v důsledku velkého hněvu, vyfoukla veškerý vzduch.

Klid Rose, jen klid!

Tohle si chlapec vypije!

V rychlosti jsem si vzala učebnici matematiky a jedním prudkým pohybem, doprovázeným hlasitým bouchnutím, jsem zavřela svou skříňku, díky čemu jsem si vysloužila pár pohledů od přítomných studentů, kteří buď to procházeli kolem, nebo stáli tak jako já u svých skříněk a okamžitě na to jsem se rozběhla za tím "satanem".

Tak nějak jsem tušila, kde by mohl být a jakmile jsem zahnula k hlavnímu schodišti, mé tušení mě nesklamalo. Zrovna vycházel z pánských záchodů. Během chůze si ještě dopínal svůj černý kožený pásek a mě na malý moment napadlo, proč to neudělal ještě za zavřenými dveřmi toalety, než jsem se k němu rozešla a chycením jeho ramene si ho k sobě prudce otočila.

Zdál se být silné překvapený, ale jakmile si všimnul, že se nejednalo o nikoho jiného než o mě, na tváři se mu objevil jeho známý, perfektně bílý úsměv. Ruce strčil do kapes od svých džín a už se nadechoval, že promluví, jenže já jsem ho předběhla.

,,Ty!" zavrčela jsem skrz zatnuté zuby a snažila se zuby nehty nevybouchnout. Nepřestával se usmívat, i když se mu na malý moment na tváři objevil nechápavý výraz, ihned ho zamaskoval dalším úsměvem. ,,Rose! Taky tě rád vidím. Máš se?"

Kriste pane, držte mě!

Sevřela jsem onen malý papírek, který jsem do teď schovávala ve své dlani, mezi ukazováček a prostřednícek a následně dlaň zvedla do úrovně jeho očí, aby mu hned na to pohled padnul k němu. ,,To seš ty!" zavrčela jsem ,,Celou tu dobu seš to ty! Bavil ses dobře?" Byla jsem tak vytočená, že jsem měla pocit, že mi každou chvíli musí z uší začít vycházet pára.