THE NEW ONE | H.S.

17

,,Právě jsem na odchodu." řekla jsem s mobilem na uchu, který jsem si přidržovala levým ramenem, zatím co jsem si snažila během chůze ze schodů obléct svůj černý kabát.

Jen co se mi podařilo tenhle těžký úkol zvládnout, do pravé dlaně jsem chytila mobil, zatím co do té druhé jsem zazadu na krku chytila veškeré své vlasy, které jsem následně vytáhla zpoza kabátu a nechala je volně rozpuštěné na svých zádech.

Rychlým krokem jsem se přesunula k barové židly v kuchyni, kde jsem měla položený batoh. Natáhla jsem se k misce před sebe, z které jsem vzala jedno krásně červené, zajistě šťavnaté jablko, které jsem uložila do batohu, zapnula zip a následně si ho přehodila přes své levé rameno.

,,Sejdeme se na parkovišti před školou?" ozvalo se z druhé strany a já se musela pro sebe usmát. Tohle se dlouho nestalo. Asi je něco ve vzduchu nebo co. Od rána mi všechno vychází. Ano, jsem sice vzhůru jen hodinu, tak to nesmím zakřiknout. Protože jak jistě všichni víme, co není může být.

,,Víš, musím se přiznat, že jsem celkem dost překvapená, že jsi tentokrát nezaspal." uchechtla jsem se ,,Už to začínalo vypadat, že jste se s Kate na mě domluvili nebo co." dodala jsem a přešla rychlým krokem k mamce, která stála na druhé straně kuchyňského ostrůvku s hrnkem kávy v ruce a s mírným úsměvem na svých rtech mě pozorovala.

Vtiskla jsem ji pusu na tvář
,,Pa mami." šepla jsem, otočila se na patě a vydala se směrem ke dveřím.

,,Hezký den, Rosie." zavolala na mě ještě dřív než jsem stihla za sebou zavřít vchodové dveře a rozešla se po naší příjezdové cestě směrem k autobusové zastávce.

,,Ha ha." řekl sarkasticky ,,Stačí říct a já můžu zase začít chodit těsně před zvoněním." řekl a dodal ,,Jen stačí říct, Rosinko." v tu chvíli jsem se zarazila v pohybu.

Chce mě hned po ránu nasrat?

Jen co mi zpříjemnil den faktem, že jde do školy na čas, tím pádem nebudu stát ve školní hale jako trubka sama, už zase začíná.

Na malý moment jsem zavřela oči.

Nádech.

Výdech.

Nerozčiluj se.

Hlavně klid.

Musela jsem se opravdu krotit, abych mu hned zrána nevynadala. Kde k tomu přišel? S povzdechem jsem se opět dala do pohybu.

,,Opovaž se." řekla jsem ,,A neříkej mi Rosinko." dodala jsem a rozhlédla se u cesty na obě strany, abych mohla přejít přes ulici na druhou stranu k autobusové zastávce. ,,Kdes to vůbec vzal?" rozhodila jsem svou levou rukou do vzduchu a mírně se při tom zamračila.

Prej Rosinko.

Z druhé strany se ozval Tomův hlasitý smích, nad čím jsem musela protočit očima. ,,Uvidíme se za několik minut. Zatím pa." řekl aniž by zareagoval na mou otázku a než jsem stačila cokoli říct, tak zavěsil.

Zavrtěla jsem svou hlavou a následně si mobil strčila do kapsy u svého kabátu.

Došla jsem na autobusovou zastávku právě včas. Zdálky už byl vidět autobus jak si to míří naším směrem, takže jsem svou dlaní zaplula do své levé kapsy kabátu, abych z ní vylovila drobné.

Nastoupila jsem do autobusu, baculatému řidici jsem s mírným úsměvem dala do jeho spocené dlaně již připravené drobné, načež jsem si nenápadně dlaň otřela o své stehno a rozešla se k volnému místu při oknu.