THE NEW ONE | H.S.

39

Huh?

Sledovala jsem s rozšířenýma očima textovou zprávu v mobilu v mé roztřesené dlani a snažila se pochopit, zda to myslí vážně. Od mobilu jsem se podívala k oknu po mé levé straně a zase zpět, než jsem s pohledem upřeným na zatažený závěs zakrývající mé okno mobil po slepu odložila na noční stolek.

Pomalu jsem se posadila, při čemž jsem si přikrývku držela těsně pod bradou, zatím co jsem nespouštěla pohled ze svého okna. Pomalým pohybem jsem se odkryla, následně obě nohy svěsila přes okraj postele, než jsem se konečně zpříma postavila na své nohy, které momentálně připomínaly kus želé.

Nakonec jsem se konečně rozešla směrem k oknu, u kterého jsem se opět zastavila a chvilku váhala. Přes můj béžový závěs nebylo vidět absolutně nic a mě ihned napadlo, pokud opravdu za tím oknem stojí, jestli díky světlu mé rozsvícené lampy může vidět obrys mé postavy.

Svou pravou paži jsem zvedla před sebe do výšky své brady a do dlaně následně uchopila lem závesu, než jsem ho opatrně o pár centimetrů odhrnula na bok. Váhavě jsem nakoukla oknem ven, než mě do očí udeřil pár zářivých zelených očí.

Vážně je tady.

Sledoval mě s lehce skloněnou hlavou, s nečitelným výrazem ve tváři a trpělivě čekal na můj další krok. S mírným nasátím vzduchu do svých plic, kdy jsem si snažila dodat odvahu, jsem zatáhla za záves, abych tak odhalila i zbytek okna.

Harry se stále nepohnul, stál opřený u okna a tiše sledoval každý jeden můj pohyb. Cítila jsem na sobě jeho pohled, když jsem pomalu otevírala okno, načež mě ovál noční chlad.

Zvedla jsem svůj pohled k jeho vysoké postavě, zahalené v tmavém oblečení, zatím co své dlaně ukrýval ve svých kapsách. S jednou nohou lehce pokrčenou byl svým ramenem opřený o stěnu hned vedle okna. S těží jsem polkla a naprosto nevěděla co mám dělat.

Je tady!

Bála jsem se, že se vzbudím a zjistím tak, že to byl vše jen pouhý sen. Že se vzbudím sama ve své posteli a nezbyde mi nic jiného, než jen pouhá vzpomínka na jeho zelený pohled, kterým se mi provrtával hluboko do mé duše.

Ovšem hned, jakmile promluvil, bylo mi jasné, že se mi to nezdá. Že jsem plně při smyslech. ,,Jakto, že nespíš?" promluvil silně chraplavým hlasem, jakoby své hlasivky použil poprvé po několika dlouhých hodinách.

Rty jsem semkla do pevné linky a na malý moment sklopila pohled k nohám. Když jsem svou hlavu opět zvedla a opět s ním tak navázala oční kontakt, zdálo se, že jeho pohled o něco poteměl, jakoby předem znal mou odpověď.

,,Spala jsem." mykla jsem lehce rameny a popošla do strany, abych mu tím dala najevo, že může klidně vejít dovnitř. Harry si lehce skousnul rty, načež sklopil pohled a jednu nohu po druhé přehodil přes parapet mého okna, přičemž se dlaněmi přidržoval po stranách okenního rámu, aby se nakonec zpříma postavil na zem, těsně vedle mé osoby.

Jeho náhlá blízkost mě lehce rozhodila, ale snažila jsem se nedat nic znát. Natáhla jsem svou paži, abych mohla okno opět zavřít a neproudil mi do pokoje zbytečně studený vzduch. Už tak jsem se třásla jako osika.

,,Jak ses sem dostal?" zeptala jsem se a pohledem střelila, k již zataženému oknu. ,,Po stromě." mykl svými širokými rameny ,,Přejít pak po střeše k tvému oknu je hračka." vysvětlil, zatím co já jsem překvapeně hltala každé jeho slovo.

,,Co se stalo?" zeptal se skoro šeptem, zatím co mě nepřestával sledovat. Obešla jsem ho pomalými kroky na druhou stranu, přičemž ze mě Harry stále nepouštěl svůj zrak a otočil se tak spolu se mnou. Pohlédla jsem mu do očí, kdy jsem v jedné své dlani nervózně svírala tu druhou. Vážně mu to mám říct?