,,True love is like ghosts, which everyone talks about and few have seen."
---
Jmenuje se Harry. Harry Styles
Co když je "Ten Nový" úplně jiný, než se na první pohled zdá?
---
ZAČÁTEK PŘÍBĚHU 14.12.2021
!!! Jakékoli kopírování příběhu nebo jeho obs...
Jakmile jsem se dotkla svými rty těch Harryho, okamžitě jsem ucítila zvláštní mravenčení, které vystřelovalo do konečků mých prstů. Neuvěřitelné teplo se rozširovalo v celém mém hrudníku a stále rostlo, sílilo. Nakonec se rozprsklo hluboko v mém podbřišku, díky čemu jsem se cítila lehce omámená.
Napadlo mě 'Cítil to jisté?'
Co to vlastně znamená?
S Davidem jsme se políbil hned několikrát, nespočetněkrát, ale ani jednou jedinkrát jsem něco podobného nezažila. Pocit, při kterém se vám chce začít od srdce smát a plakat zároveň.
Stále se nepohnul, ještě stále ležel ve stejné poloze jako doposud. Při prvním kontaktu našich rtů, jsem na bradě, díky naší pozici, kdy mi ležel hlavou v klíně, cítila lehký dech, vycházející z jeho nosu. Teď se mi ovšem zdalo, že dokonce na malý moment přestal dýchat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kruci.
Neměla jsem se ho nejdřív zeptat, jestli můžu něco takového udělat?
Určitě jsem se měla zeptat.
Co když jsem ho právě vystrašila a pro změnu to bude on, kdo se stáhne?
Ty seš ale kráva, Rosemary!
Ještě stále nedýchal, ještě stále nijak nezareagovat a já jsem díky tomu začínala mít strach, aby se díky mým rtům na těch jeho neudusil. Mohl by se udusit?
Opatrně, ač s velkým přemlouváním jsem se od něj oddálila. Dělilo nás jen několik málo milimetrů a já ještě pořád nedokázala otevřít své oči. Najednou jsem se strašně bála. Bála jsem se jeho reakce.
Co když to takhle necítí?
Co když to tak nechce?
V hlavě mi šrotovala otázka za otázkou, mozkové buňky usilovně pracovaly, ale zbytek těla, jakoby náhle vypověděl službu.
Panovalo mezi námi ticho. Hrobové ticho. A já si nebyla jistá, jestli už konečně nasál do plic, alespoň minum vzduchu. A tak se staženým žaludkem strachy, jsem se konečně odhodlala otevřít oči.
Cítila jsem, jak se mé řasy lehce zatřepotaly, než má oční víčka konečně poslechla a udělala to, co se po nich žádá. Otevřela jsem oči.
Pane bože, zabijte mě.
Byl tak krásný.
Lehce jsem se od něj oddálila, abych si ho mohla lépe prohlédnout. Ležel v té jistě poloze. S kotníky překříženými, prsty plopletenými na břiše, hlavu lehce zakloněnou a rty jemně...našpulenými.
