61

206 16 26
                                    

Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem byla naprosto bez sebe. Má osoba se nacházela naprosto v jiném vesmíru, kdy jsem nevnímala naprosto nic. Nic až na scénu před před sebou. Bylo to jako sledovat scénu z plátna s trhákem letošního roku. Scénku z filmu, kdy člověk nemá absolutní moc nad svým vlastním tělem. Kdy se nechá pohltit do knižního dění a všechno kolem rázem přestane existovat. Kdy si uvědomí, že najednou nepoznává své vlastní tělo.

Přistihla jsem se, že sotva dýchám. Že se dívám bez sebemenšího hnutí přímo před sebe, neschopná jediného mrknutí. Že začínám přerývavě dýchat a knihu ve svých dlaních svírat o něco pevněji.

Harryho potem orosené tělo se lesklo pod umělým světlem, které osvěcovalo místnost od oblasti stropu. Jeho ústa opouštěl těžký dech, zatím co se vytrvale pohyboval v pravidelném rytmu.

Každá jedna rána byla mířená přesně

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Každá jedna rána byla mířená přesně. Každý jeden pohyb byl dokonalý. Každý jeden Harryho výdech projel mým tělem jako elektrický výboj, díky čemu se mi stavěly drobné chloupky na pažích.

Z úst mi unikl roztřesený dech, když jsem pohled sklopila k rozečtené knize, kterou jsem měla otevřenou na té jisté straně jako od samého začátku, co jsem ji otevřela.

V tu chvíli jsem si uvědomila, jak velmi se mi třesou dlaně, srdce v hrudi zběsile bije a dech se co chvíli přestával zkracovat. Co se to se mnou dělo?

Když jsem však znovu zvedla pohled, lehce jsem sebou mykla, když jsem se setkala s Harryho pohledem. Byl blíž, než bych si mohla představit. Byl blízko. Tak blízko, že mě do tváře udeřil jeho teplý dech, když prudce vydechl.

,,Sleduješ mě?" zeptal se překvapivě klidným hlasem. Přestože ještě stále silně oddychoval, hlas měl překvapivě stabilní, kdy v něm nebyla zřetelná, byť nepatrná známka po výkonu, který právě předvedl.

Můj pohled okamžitě padnul na osamělou kapičku potu, jenž mu stékala po tváři směrem k bradě, jenž se následně na to uvolnila a dopadla na žíněnku mezi jeho rozkročenýma nohama.

Pevně jsem sevřela rty a bez jediného slova sklopila pohedl ke knize, kterou jsem ihned naštvaně zavřela. Opět jsem ze sebe udělala naprostého idiota a opět před Harrym.

,,Mě to nevadí." pověděl však ihned, díky čemu jsem mu opět pohlédla do tváře ,,Ty se můžeš dívat kdykoli chceš."

Nedokázala jsem zabránit smíchu, který se ozval z mých úst ihned po vyřčení jeho slov. ,,Sleduje tě prakticky celá tělocvična." pověděla jsem lehce přiškrceným hlasem, díky čemu jsem měla nesmírnou chuť zahrabat se hluboko pod zem ,,A to nemluvím jen o té ženské části přítomných."

THE NEW ONE | H.S.Kde žijí příběhy. Začni objevovat