THE NEW ONE | H.S.

35

Vždycky jsem měla tendenci dělat všechno tak, aby na mě mohli být rodiče pyšní. Naštěstí mě diskotéky, párty, ani nic podobného nikdy nijak nelákalo.

Alkohol mi nechutnal, cigarety se mi hnusily, kluci mě do sedmnácti nezajímali. Pak se ovšem objevil David, který se ovšem našemu tátovi nikdy nezamlouval.

Já jsem se snažila v něm vidět to dobré. Líbat uměl, to nemůžu popřít. Ale postupem času se z něj vyklubal prvotřídní idiot. Snažil se mě držet od všech co nejdál a mít mě jen pro sebe. Naštěstí jsem měla dost rozumu na to, abych celou tu záležitost ukončila dřív, než by bylo pozdě.

Co se týče školy, nikdy jsem neměla s učením problém. Jediná matematika mi nikdy nešla. Moje hlava zkrátka z nějakého důvodu nedokázala všechny ty čísla a počty pochopit.

Dyskalkulie - to byl výraz pro můj celoživotní "problém".

Naštěstí se objevil Harry, kterého mi muselo seslat samo nebe. Nabídnul se, že mi pomůže s doučováním, které jsem tak nutně potřebovala a které mi bylo doporučeno odborníky.

Jak sám řekl, nervy měl opravdu v pořádku. Byl trpělivý, klidný a nedělalo mu sebemenší problém, vysvětlit mi jednu věc hned několikrát.

U každého jedného příkladu jsme se pozastavili, aby mi vysvětlil jak a co počítat, abych se dopracovala k správnému výsledku. Vždy všechno počítal se mnou. Každý z nás počítal svůj příklad sám a při kontrolování mi následně ukázal, kde jsem udělala chybu a jak se jí příště vyhnout.

Učilo se mi s ním opravdu dobře. Byla jsem mu nesmírně vděčná, že se sám nabídl a rozhodl se mi s mým "problémem" pomoc.

Dnes jsme ve škole psali důležitý test. A jelikož jsem měla za sebou už pár hodin doučování, cítila jsem se mnohem sebevědoměji, než tomu bylo dřív.

Při večeři našemu tátovi pípnul v kapse telefón, signalizující příchozí zprávu. Odložil svůj příbor a lehce se celý nahnul do strany, aby se lépe dostal do kapsy, z které následně mobil vybral.

To mohlo znamenat jediné, došly mu výsledky testu.

Jedním pohybem, pomocí svého palce, odemknul obrazovku mobilu, na který, s lehkým zamračením, upíral svůj zrak.

Jeho výraz se náhle změnil na překvapený. Obočí mu vystřelilo vzhůru na vrch jeho čela a s nastevřenýmj ústy vyhledal můj pohled.

Díky jeho výrazu byl můj dobrý pocit rázem fuč. S těží jsem polkla sousto ve svých ústech a čekala na nejhorší.

Jeho slova mě však překvapila.

,,Ty jsi dostala B- z testu ?" vydechl nakonec a s očima těkal po celém mém obličeji.

,,Z jakého testu?" ozvala se mamka naproti němu, po mé levé straně. Táta se na ni ani nepodíval. Stále svůj pohled upíral na mě a já cítila, jak mě nervozita pomalu, ale jistě opouští.

,,Z matematiky." zamumlal a pohled sklopil ke svému mobilu, který následně odložil na stůl a do dlaně vzal sklnici vody, ze které se následně napil.

,,Rosie, gratuluju!" zaradovala se mamka a svou dlaň položila na mou, ve které jsem ještě stále křečovitě držela vidličku.

Měli radost.

Táta byl šokovaný.

,,Děkuju." řekla jsem s mírným úsměvem, který mi mamka oplatila s jemným stisknutím mé dlaně.

Podívala jsem se na tátu, který se díval před sebe a prázdným výrazem ve tváři, jakoby se snažil pobrat, co se právě událo. Jeho oči se stočily mým směrem a s pažemi položeným na stole, podél talíře na mě přimouřil oči.