THE NEW ONE | H.S.

74

Všechno šlo z kopce.

Ještě toho dne, když můj otec kontroloval online můj prospěch, jím při pohledu na další D projel vztek.

Dával mi za vinu, že se dostatečně nesoustředím a volný čas trávím, podle jeho slov, s klukama, místo toho, abych se v první řadě věnovala škole. Moc dobře věděl, že je ve hře jen Harry, ale prostě si nedokázal pomoct.

Takhle naštvaného jsem ho dlouho neviděla a pohled na matku, která vše s ustaraným pohledem pozorovala z povzdálí, mě přinutil cítit se o to mizerněji.

Přestože jsem s Harrym již několik dní trávila minimum času, kdy mě pravidelně vozil do školy i ze školy domů, aniž by se mnou prohodil jediné slovo, jsem rodičům nedokázala říct pravdu.

Kdyby se dozvěděli o celé té záležitosti s Davidem, byl by to konec. Díky otcovo známostem by se celá věc začala řešit do podrobna, což by znamenalo další psychický nátlak nejen pro mě, ale hlavně pro rodiče, což jsem nemohla dopustit.

Konec konců, kdo by věřil malé, sedmnáctileté holce, když Davidův otec byl jeden z nejlepších právníků v zemi? Pověst svého syna by nenechal pošpinit a on by tak vyvázl maximálně s podmínkou. Pokud vůbec.

Nechtěla jsem riskovat případný skandál a tahanice po soudech, kterých by se můj otec s jeho povahou jistě rád zúčastnil. Na matku by to zajistě mělo zcela opačný efekt a jestli jsem se děsila něčeho ze všeho nejvíc, byly to deprese, do kterých by mohla znovu spadnout. Přesně jako tenkrát, když se provalila otcova nevěra.

Toto období jsem se snažila ze všech sil vymazat z hlavy. Při pouhé představě, že se otec stýkal s jinými ženami a následně se každý večer vracel domů jakoby se nechumelilo, se mi stavěly všechny chloupky na těle. Ale jen jediná myšlenka na právní tahanice mi nedala spát a všechno z toho se mi hned vybavilo jako starý přetočený film.

Již několik dní jsem se pořádně nevyspala a kruhy pod očima jsem se snažila zamaskovat jemným make-upem, kterému jsem se doposud snažila vyhýbat jako čert kříži.

Tentokrát to však bylo nezbytné, jelikož pohled na mou tvář by mohl způsobit nechtěné pohledy a dotazy, na které jsem nebyla připravená.

Nebyla jsem připravená na nic z toho, co by mohlo následovat. Stejně tak jako jsem nebyla připravená čelit otci, který byl v kázání samotný mistr.

,,Tady ji máme." Pravil hned ve chvíli, kdy jsem dalšího ráno vstoupila do kuchyně.

Byl oblečený v tmavých kalhotách a bílé košili, připravený každým okamžikem opustit dům a odejít do práce. Díval se na mě uhrančivým pohledem, zatím co z bílého šálku upíjel kávu.

Po jeho pravici stála matka. V béžovém županu se během chystání snídaně pomalým pohybem pohybovala okolo sporáku. Při pohledu na ni mi bylo jasné, že ani ona toho moc nenaspala.

Vlasy měla svázané do ledabylého uzlu a její pohled mi napovídal, jak moc se trápí. Kdykoli před tím by mě přivítala milými slovy a popřáním pěkného rána. Dnes jsem se však musela spokojit s mírným, sotva znatelným úsměvem a krátkým pohledem mým směrem.

,,Jsem rád, že jsi nás poctila svou přítomností." Získal si mou pozornost otec, když odložil šálek na kuchyňskou linku. Stále ji svíral v dlani, když ke mě promlouval ,,Už jsme si začínali dělat starosti."