THE NEW ONE | H.S.

45

Nikdy jsem nechtěla být pro někoho přítěž. Chtěla jsem, aby mě druzí brali takovou jaká jsem a trávili se mnou čas rádi a ze své vlastní vůle. Nechtěla jsem aby mě někdo litoval a už vůbec jsem nechtěla, abych byla pro své okolí něčím nepodstatným.

Nechtěla jsem si připustit, že by na mě Davidova slova měla jakýkoliv vliv. Ale opak byl pravdou. Necítila jsem se ve své kůži a odzrcadlilo se to i na mém prospěchu. Nedokázala jsem se plně soustředit a v hlavě se mi stále opakovala slova, kterýma mě, ani v nejmenším, nešetřil.

V hlavě mi blikala kontrolka, že vše kolem mě není reálné. Že jsou všechno jen pouhé přetvářky. Že všichni vůči mě cítí jen lítost. Kdo by se mnou mohl trávit čas dobrovolně? Museli by být blázni, kdyby ze své vlastní vůle marnili čas s někým jako jsem já.

Proto jsem se snažila držet stranou. Měla jsem pocit, že by jim beze mě bylo líp.

Dokonce jsem se nezúčastnila odpoledne s Tomem a Kate, kdy si zašli do kina. ,,Jdeme do kina Rose, přidáš se?" nechtěla jsem být jako páté kolo u vozu, nechtěla jsem být přítěž. Proto jsem odmítla.

Nešlo si nevšimnout jejich sklamaných výrazů, když jsem odešla opačným směrem než oni dva. Ale s největší pravděpodobností to byla jen maska, pod kterou se ve skutečnosti schovávala obrovská úleva, že se mnou nemusí mít co dočinění.

Navíc Tom s Kate byli oficiálně ve vztahu, nemuseli nic skrývat, tak proč by chtěli, abych s nimi trávila čas? Určitě se za tím vším neskrývalo nic jiného, než pouhá zdvořilost.

David by si při pohledu na mě musel samou radostí třít dlaně, kdyby viděl, jaký velký vliv na mě jeho slova měla. Že jediné, co zaměstnávalo mou mysl byl on a slova, která se mi vryla hluboko pod kůži.

Měla jsem pocit, že mě neustále sleduje. Po jeho slovech jsem byla nervózní a stále se rozhlížela, jestli ho někde nezahlédnu. Schovaného v koutě, někde v davu, nebo v jeho zaparkovaném autě při cestě.

Měla jsem pocit, že jsem ho párkrát zahlédla jet kolem. Ale nebyla jsem si jistá, jestli se nejednalo jen o pouhý výplod mé fantazie.

Všechno šlo z kopce. Vše, co se mohlo pokazit se pokazilo. Dokonce jsem se vyhýbala i Harrymu.

Ráno jsem chodila do školy dřív, abych se s ním nemusela setkat. Chodila jsem delší cestou, kterou jsem zaručeně věděla, že se Harry nevydá. Kvůli tomu faktu jsem musela vstávat o půl hodiny dřív, jelikož v tom čase žádný autobus nejel. Ale co se dalo dělat?

Aby toho nebylo málo, moje noční můry se zhoršovaly. Budila jsem se ve chvíli, kdy jsem pod Davidem ležela komplet nahá a schylovalo se k nejhoršímu. Proto jsem často zůstávala vzhůru co nejdýl to šlo, abych nemusela čelit dalšímu jeho napadení.

Přála bych si, aby se můj život obrátil k lepšímu, místo toho jsem řešila fakt, že na mě David i jeho činy měly tak šíleně obrovský vliv. Přitom si naprosto přesně vybavuju, kdy jsem ho potkala poprvé.

Byl pravý opak toho, čím je dnes.

Seděla jsem tenkrát u jednoho z malých stolků na terase před cukrárnou u nás ve městě. Před sebou jsem měla rozevřenou knížku, v pravé dlani kopeček zmrzliny a zatím co jsem jazykem ochutnávala příjemnou pistácivou chuť, ozval se po mé levici hlas.

,,Kdybych věděl, že dnes potkám nejkrásnější holku z Anglie, nechám se ostříhat."

Otočila jsem se směrem, odkud se hlas ozýval a ihned mi pohled padnul na kluka s tmavými delšími vlasy. Stál kousek od zábradlí terasy a zatím co já jsem se snažila přesvědčit sama sebe, že opravdu mluví na mě, on se pomalým krokem přibližoval.