THE NEW ONE | H.S.

42

Stála jsem jako opařená, neschopna jediného pohybu, jediného slova, jakékoliv možné reakce. Měla jsem pocit, jakoby můj mozek právě vypověděl službu. 'Sním či bdím?' ptala jsem se sama sebe, když při dalším prudkém pohybu opustila Harryho ústa již několikátý vzdech.

Musel na mě být opravdu komický pohled. Paže volně svěsené podél těla, sánku téměř na podlaze. Mé rozšířené oči sledovaly scénu přede mnou, díky které mé srdce, jako prvotní reakci, vynechalo úder. V uších mi bzučelo, do lící se mi nahnula krev, ale z nějakého důvodu jsem nedokázala odtrhnout svůj pohled.

Byla jsem ve stavu, kdy všechno kolem přestalo existovat, kdy jediný bod mého zájmu, byl potetovaný, potem orosený kluk, který už pěkných pár měsíců zaměstnával moji mysl. Který mě neustále nepřestával překvapovat. A jinak tomu nebylo ani dnes.

Když jsem od něj konečně dokázala odtrhnout svůj pohled, párkrát jsem zamrkala a přešlápla z jedné nohy na druhou. Svými prsty jsem našla konce dlouhých rukávů mého teplého, o pár čísel většího svetru, který mě, i přes vysokou teplotu v místnosti, nedokázal dostatečně zahřát.

Mé tělo pomalu opouštěl adrenalin, který mě poslední hodinu ovládal a tak mi pro změnu na těle naskočila silná husí kůže. Lehce jsem se otřásla, z hluboka si povzdechla a rozhlédla se kolem sebe. Nelíbilo se mi tu. Ani trošku. Necítila jsem se dobře. Ze všech koutů se ozývaly různé zvuky a hlasy a nepříjemně to tu bylo cítit potem.

Když si představím, co se mi hodilo hlavou ještě před pár minutami, než jsem vkročila do této budovy a čeho jsem byla právě teď svědkem, nevěděla jsem, jestli se mám začít hystericky smát nebo si lehnout do kouta a rozplakat se.

Ihned se mi vybavil obrázek vysmátého Zayna, jak se na mě díval, jak si užíval mou nevědomost. Jak jsem se celou cestu až sem cítila, jak jsem se bála, co mě po příjezdu čeká, při čem Harryho najdu. Užíval si to do poslední chvíle. Přemýšlela jsem, co ho vedlo k tomu, takhle si se mnou hrát. Proč neřekl na rovinu kde Harry je a místo toho se choval, jakoby se Harry dopouštěl bůh ví čeho.

Bála jsem se, že odhalení toho, co dělá ve svém volném čase mě zaskočí a budu se od něj držet dál. Místo toho jsem už několik dlouhých minut stála na tom jistém místě jako přikovaná a nedokázala udělat ani jeden další krok.

Divila jsem se, že si mě doposud nikdo nevšimnul. Každý se věnoval své "činnosti", příliš zaneprázdněn řešit cokoli navíc. I paní za recepcí měla hlavu stále ve stejné poloze, kdy ji pohled těkal mezi obrazovkou počítače a haldou papírů na jejím stole.

Dlaní jsem si promnula své čelo a frustrovaně zavrtěla hlavou. Díky Zaynovo tajnostem jsem si myslela, že je Harry členen nějakého gangu, že se za zdmi této budovy odehrávají kde jaká zvěrstva nebo že se snad jedná o drogové doupě. Místo toho jsem stála uprostřed prostorné, celkem slušně vybavené tělocvičny.

,,Perfektní!" ozval se náhle silný hlas, kam následně směřoval můj pohled ,,Pro dnešek stačí. Skvělý, jako vždy." pověděl, zřejmě, trenér pevným hlasem, než Harryho poplácal po rameni, jehož odpovědí bylo rychlé kývnutí hlavy.

Sledovala jsem, jak mu z úst uniklo určité množství vzduchu, než sklopil pohled ke svým dlaním, zakrytými tlustými, černými rukavicemi. Pomalými pohyby sundal jednu po druhé, postupně je unaveně pouštěl z výšky na zem, než se na malý moment podíval před sebe na velký boxovací pytel, který se ještě stále lehce ve vzduchu pohyboval. Jak silné musely jeho rány být?

Sledovala jsem místo, do kterého doposud bez únavy tloukl, než si mou pozornost získal opět kluk v propoceném černém tričku. Jindy bych nad něčím podobným nakrčila nos, ale z nějakého důvodu, mi to pravé teď přišlo děsně atraktivní.