THE NEW ONE | H.S.

15

,,Kam letíš?" Doběhla jsem Kate na chodbě, když se snažila nepozorovaně odejít ze školy, aniž by mi cokoli řekla.

Poslední dobou je vážně nějaká divná. Je roztěkaná, nervózní, skoro jako by přede mnou něco skrývala. Na některé otázky mi odpovídá jedním slovem nebo jen kýve hlavou jak papoušek. A to nemluvím o tom, že to její podezřelé zaspávání i nadále přetrvává.

Chytila jsem ji za předloktí, čímž jsem si ji k sobě otočila a jelikož to vypadalo, že se nemá ke slovu, pozvedla jsem na ni své pravé obočí. Kate si povzdechla a protočila očima, což je další věc, kterou dělá poměrně často.

,,Ehm - chvátám. Za chvíli musím někde být." vytrhla se z mého sevření, otočila se na patě a opět se rozešla směrem k východu.

Nečekala jsem ani vteřinu, rozběhla jsem se, abych ji předběhla a následně ji zastoupila cestu. Otočila jsem se k ni čelem, překřížila si ruce na hrudi a přimhouřila na ni oči. Kate se zastavila pár centimetrů ode mě, div do mě nevrazila. Následně o jeden krok odstoupila a zamračila se.

,,Co je?" nechápavě rozhodila rukama, což mě naštvalo ještě víc. Když jsem na její otázku neodpověděla, svěsila svá ramena a sklopila pohled k zemi.

,,Kam?" zeptala jsem se s pažemi stále na mé hrudi. Tyhle hry mě vážně nebaví. Může se mnou někdo, prosím pěkně komunikovat normálně?

,,Někam." vykřikla a rozhodila rukama ,,Co na tom záleží?" pokrčila rameny a udělala krok do prava, aby mě obešla, načež jsem já udělala krok do leva a cestu ji opět zaterasila. Kate rozhodila rukama, uhnula pohledem a opět si povzdechla. Když se na mě podívala, vypadala vážně vytočeně.

To ovšem neví, jak naštvaná jsem momentálně já.

,,Skrýváš přede mnou něco?" naklonila jsem hlavu lehce doleva a neskrývala svůj hněv. Kate si jen opět povzdechla a na malý okamžik se podívala stranou, načež svůj pohled vrátila k tomu mému a výraz ve tváři se jí výrazně zjemnil.

,,Prostě někam." udělala krok dopředu a své dlaně položila z obou stran mých tváří, po kterých následně přejela svými palci.
,,Jednou ti to všechno vysvětlím, dobře? Ale teď není ten správný čas." těkala očima mezi těmi mými a svůj hlas postupně snižovala. ,,Musím si nejdřív všechno pořádně promyslet, jak ti to vlastně mám říct." pověděla a přitiskla rty na mé čelo. ,,Mám tě ráda, dobře?" znovu se mi podívala do očí, načež svěsila ruce podél svého těla, mírně se usmála, obešla mě a já ji tentokrát nechala.

Chvíli jsem stála jak opařená se zamračeným obočím a snažila se pochopit, co se to tu vlastne stalo. Otočila jsem se směrem k východu, kde zrovna rychlým krokem vycházela Kate ze dveří.

Co má tohle znamenat?

Co si musí promyslet? Na co není správný čas?

Ona mi něco tají!

Za těch 12 let co se známe, jsme před sebou nikdy žádné tajemství neměly. Snažila jsem se zahnat nepříjemný pocit z dané situace, ale díky moji povaze mi to v hlavě nepříjemně šrotovalo a přemýšlela jsem nad tím, jestli jsem něco nepřehlédla.
Nějaké znamení, nějaký náznak čehokoli, co by vysvětlovalo Katino zvláštní chování a fakt, že mi nechce říct co se vlastně děje.

Stála jsem na chodbě mezi skříňkami, s rukami podél těla a pohledem upřeným na vchodové dveře, ze kterých před pár minutami rychlým krokem odešla moje nejlepší kamarádka. Moje mejlepsi kamarádka, která má poprvé za naše dlouholeté přátelství tajemství. Tajemství, o kterém mi z nějakého důvodu nechce říct.