THE NEW ONE | H.S.

14

2:41

Z boku na bok, na záda, na břicho, ruce za hlavou, pod hlavou nebo pod polštářem, nohy natažené, pokrčené, přikrytá nebo odkrytá, polštář zmačkaný nebo nadýchaný a nic.

Prostě nic.

Už několik hodin se převaluju v posteli. Ani za nic nemůžu usnout a začínám z toho pomalu ale jistě šílet. Vystřídala jsem snad všechny různé polohy. Žádná mi není příjemná, pořád je něco špatně.

No, ještě bych se mohla zkusit postavit na hlavu..

Oči mám jako dvě baterky, jsem naprosto a dokonale vzhůru. Únava se jaksi nedostavila. Co se spaní týče jsem jak medvěd, kdyby mě každé ráno nevzbudil budík, s největší pravděpodobností bych prospala celý svůj život.

Ale dnes je úplněk.

Přes závěsy mi do pokoje doléhá měsíční světlo, takže mám celý pokoj krásně rozzářený. Mamka mi stále ze srandy říká, že musím být nějaký vlkodlak, když za úplňku nemůžu spát. Brzo ze mě bude spíš magor, protože se z toho na mou duši zblázním.

Odfrkla jsem si, odhodila ze sebe peřinu a nohy spustila z postele na zem. Potichu jsem se rozešla ke dveřím, ze kterých jsem vyšla na chodbu a za zvuku šoupání mých noh o podlahu, jsem došla do kuchyně.

Pomalou chůzí jsem se došourala k lednici, ze které jsme vyndala krabici mléka, přešla k linkce, kde jsem si z horní poličky vzala sklenici a následně ji doplna naplnila mlékem.

Přešla jsem na druhou stranu ostrůvku, kde jsem se posadila na barovou stoličku, pravou rukou si podepřela hlavu a dívala se z okna na tu kulatou záři na obloze. Radši jsem se snažila nemyslet na to, že za pár hodin vstávám a přiložila si kraj sklenice k ústům, abych se napila.

Ráno budu zajiště vypadat jak zombie. Když spát můžu, tak nespím, za to ráno to bude moje smrt. Ovšem pohled na měsíc v úplňku byl úžasný. Jasná kulatá záře, vyhoupnutá vysoko na obloze, co má vliv na všechno kolem nás, na každého z nás.

A co teprve na mě.

Co to se mnou je, že má na mě až takový vliv? V celém domě bylo hrobové ticho. Do ticha domu se ozývalo jen tiché tikání hodin, které visely vysoko na štěně v kuchyni. Naši už dávno spali, všichni v sousedství pravděpodobně taky..

Co to plácám? Všichni všude už dávno spí, jen já tu sedím ve tři hodiny ráno, v pyžamu s Mickey Mousem, se sklenicí mléka jako ten idiot.

Dopila jsem zbytek mléka, vstala ze stoličky, kterou jsem následně zasunula a pomalu došla ke kuchyňské lince, kde jsem uložila prazdnou sklenici do myčky. Otřela jsem si ústa hřbetem dlaně a pomalým krokem se rozešla zpět do pokoje.

Cestou jsem se ještě zastavila v koupelně, abych vykonala svou potřebu, aby mě to, náhodou, později třeba nerušilo. Následně jsem si umyla ruce a zvedla svůj pohled k zrcadlu. Absolutní známka únavy.

Zavrtěla jsem nad sebou hlavou, přešla ke dveřím, kde jsem zhasla světlo a zavřela za sebou dveře. V pokoji jsem si lehla do postele, otočila se na levý bok, levou ruku si schovala pod hlavou pod polštář, zhluboka se nadechla a následně všechen vzduch vyfoukla z plic ven.

Ležela jsem několik minut s tím, že teď už to musí vyjít, jinak se už na mou duši zblázním.

No a nic.

---

,,No ty vypadáš." "pochválila" mě moje nejlepší kamarádka, když mě pohledem sjela od hlavy až po paty. Opřela se s překříženými pažemi na hrudi o svou skříňku hned vedle Toma, který se cpal gumovými medvídky.