THE NEW ONE | H.S.

25

,,Ježiši Kriste, Liame!" vykřikla jsem hned po tom, co jsem zavřela dvířka od své skříňky a otočila se k odchodu, jenže mi v tom zabránilo Liamovo mohutné tělo.

Stál v mé těsné blízkosti rovný jako proutek, díky čemu byl hned na první pohled jasně viditelný náš výškový rozdíl. Paže měl křížem přes svou hruď, z očí mu šlehaly plameny a já jsem si ihned vzpomněla, že jsem před pár týdny byla v podobné situaci - jenže s Harrym.

Nejistě jsem přešlápla z jedné nohy na druhou a rozhlédla se kolem sebe. Co jsem provedla? Ticho mezi námi bylo k nevydržení, dokud ho po jisté době nepřerušil.

,,Ne - fakt to nechápu." zmateně jsem na něj hleděla, zatím co on si mě nepřetržitě prohlížel. Zdálo se, že ani nemrkal. ,,Huh?" Nechápe?

CO nechápe?

Buď to už začínám šílet, nebo jsou cvoci všichni okolo. Absolutně nic mi nedávalo smysl. Dokonce jsem přestávala rozeznávat, co je skutečnost a co ne. Opravdu tu teď stojí, že ano? Opravdu na mě bez mrknutí oka zírá? Myslím, že se nutně potřebuju vyspat. Posledních pár nocí bylo krušných a to nemluvím o úplňku před pár dny. Měla jsem pocit, že musím co nevidět zkolabovat.

,,Cos mu udělala?" promluvil po chvilce znovu a já jsem si nebyla vůbec jistá, jestli netrpím halucinacemi. Pro jistotu jsem se nenápadně štípla do své levé paže a díky hned následnému pálení na onom místě se mi potvrdilo, že se nejedná o pouhý výplod mé fantazie.

,,Co? Komu?" rozhodila jsem svými pažemi do vzduchu, což zapříčinilo, že díky Liamově těsné blízkosti, jsem ho omylem udeřila do hrudi.

Okamžitě jsem v šoku vykulila své oči a podívala se na místo našeho střetnutí a pro jistotu o krok odstoupila. S Liamem to ani nehnulo. Stále mě provrtával svým pohledem a po onom incidentu své mračení prohloubil. Přísahám Bohu, že v tu chvíli jsem byla čilá jako ryba.

,,Harrymu. Vidělas ho?" vyplivnul a okamžitě mě po jeho slovech sjel pohledem ,,A podívej se na sebe." ukázal na mě svou dlaní, kterou následně, společně s tou druhou, svěsil podél svého těla.

,,Tak to děkuju pěkně." zamumlala jsem a sklopila pohled k zemi.

,,Tak jsem to nemyslel. Spala jsi vůbec?" snížil se úroveň mých očí, aby si mě mohl lépe prohlédnout, což zapříčinilo, že díky jeho náhlému pohybu jsem opět svůj pohled přesunula k tomu jeho. ,,Nebo - počkej..." na moment se zarazil. Očima těkal po celém mém obličeji, jakoby se z něj snažil něco vyčíst, během čehož jeho tvář vystřídalo hned několik výrazů. ,,Co ti udělal?" zeptal se nakonec tichým hlasem, jakoby nechtěl, aby jeho slova kdokoli kolem nás slyšel.

,,Nic mi neudělal." mykla jsem svými rameny a podívala se na mou levou stranu, směrem dál do haly.

,,Tak tohle se snaž nakecat někomu jinýmu. Vždyť se mu vyhýbáš." Tak kvůli tomu došel? Aby mi dal kázání? Sice jsem byla nevyspalá, ale síly na hádku jsem měla dost.

,,Ne, to nevyhýbám." řekla jsem pevným hlasem a v tento moment jsem si opravdu od srdce přála, abych byla aspoň o těch blbých deset centimetrů vyšší.

,,Ne?" v jeho hlase bylo jasně slyšet náznak pobavení ,,Skoro dva týdny chodíš obloukem, všimli jsme si toho všichni. A to nemluvím o tom, že jsi s ním několik dní nepromluvila." dokončil svůj proslov a ukazoval na mě prstem.

,,A co je tobě do toho?" vykřikla jsem ,,Mezi mnou a Harrym nikdy žádný určitý vztah nebyl, jen mě párkrát svezl autem, prohodil se mnou pár slov. Většinu času se tváří..." zastavila jsem se a hledala správný výraz, který by vše vystihl. Pohledem jsem kmitla ke skříňkám naproti po pravé straně a přistihla Harryho, jak nás se zaujetím sleduje, s obočím silné zamračeným. Ukázala jsem jeho směrem a dodala ,,Takhle."