THE NEW ONE | H.S.

16

Kdo by to byl řekl, že se to jednoho krásného dne stane i mě. Několik týdnů prakticky nadávam na Kate, že chodí pozdě a zaspává, až se mi to vymstilo.

Karma je opravdu zdarma.

Vzbudila jsem se na zvuk vlastního chrápání a jen co jsem se ještě v polospánku natáhla k nočním stolku pro mobil, abych zkontrolovala, kolik mám ještě času na to, abych dospala to co mi ke spokojenosti chybělo, málem mě trefil šlak.

Vystřelila jsem z postele rychlostí blesku, že jsem v tu chvíli nevěděla čí jsem. Chvíli jsem pobíhala zmateně po pokoji, ale nakonec se mi podařilo obléct správný kus oblečení na správnou část mého těla. Naši už byli oba dávno pryč, což nebývá zvykem. Kdyby byla mamka doma, tak jako každý den, tohle by se nestalo. Jakto, že ten prokletý budík nezvonil?

Když pohnu zadkem, stihnu poslední možný autobus, pak už budu v pr....

Naštěstí, mé přání bylo vyslyšeno.

Teď jsem tady. Běžím přes školní parkoviště s batohem na zádech, po cestě si rozpínám svůj kabát, abych si ho ve školní hale rychle hodila do skříňky a utíkala na hodinu Biologie.

Meškala jsem 20 minut.

Jen co jsem popadla za kliku, prudkým pohybem otevřela dveře a následně vpadla do třídy, pohledy všech přítomných se přesunuly na mě.

Nervózně jsem se usmála a svůj pohled pomalu přesunula na paní Donovan, která si stoupla ze svého místa a s překříženými pažemi na hrudi na mě povedla své obočí.

,,Dobrý den." křečovitě jsem se usmála. ,,Nezlobte se. Zaspala jsem." řekla jsem ještě udýchaně a než stihla cokoli odpovědět, dveře za mnou se znovu prudce otevřely dokořán, načež do mě vrazila mohutná postava.

,,Dobrej." ozval se za mnou hrubý hlas, načež se mi dech zasekl v krku.
,,Sorry, zaspal jsem."

No to si ze mě opravdu musí někdo dělat srandu.

Pomalu jsem otočila svou hlavu a setkala se černovlasým, tmavookým stvořením. Jeho černé oči se zapíchly do těch mých a já jsem si v tu chvíli přála, abych se okamžitě propadla do země.

Proč já?

,,Spolu?" Ozvalo se třídou a já jsem cítila jak mi hoří líce. Pohledem jsem kmitla ke Kate, která měla skousnutý spodní ret mezi zubami, čímž se snažila zamaskovat smích, zatím co Tom, který seděl před ní, si před obličejem držel otevřenou učebnici a díky rychlému zvedání jeho ramen mi bylo jasné, že on už smíchu dávno propukl.

,,No." změřila si nás pohledem paní Donovan. ,,To snad ani radši nechci vědět." povzdechla si a sedla si za katedru. ,,No sedněte si." dodala a zapsala si naše pozdní příchody, načež jsme se oba rozešli ke svým místům.

,,Tos nemohl přijít až na další hodinu?" otočila jsem se k Zaynovi přes rameno a snažila se ignorovat pohledy a šuškání všech okolo.

,,No sorry, ale jak jsem měl asi vědět, že zaspíš i ty?" sykl na mě, čímž si vysloužil můj pohled. To se mi snad zdá.

Může to být ještě horší?

,,To je sice pravda, ale tohle nám od místních drbů moc nepomůže, že?" sarkasticky jsem se na něj usmála a následně si sedla na své místo, zatím co Zayn pokračoval dál do své zadní lavice.

Pohled jsem přesunula na Kate, která byla v tom čase v obličeji celá rudá, což mě dopálilo úplně.
,,Přestaň." procedila jsem skrz zuby, což jí rozesmálo naplno. Podívala jsem se na Toma, kterému mimo učebnici vyčuhovaly jen oči, ve kterých se mu leskly slzy od smíchu, díky čemu si vysloužil můj vražedný pohled.