THE NEW ONE | H.S.

34

,,Kam jsi včera zmizela?"

Podívala jsem se na Kate, po mé pravé straně, která seděla na lavici hned naproti skříňce v dívčích šatnách. Seděla v předklonu, vlasy sepnuté v nízkém culíku, zatím co si zavazovala tkaničky od svých bílých tenisek. Nad jejími slovy jsem se, chtě - nechtě, musela lehce zamračit.

,,Já? To ty pořád někam mizíš." jedním pohybem jsem zavřela skříňku a přešla dva kroky, abych se následně zády opřela, s pažemi překříženými na hrudi, o tu protější, s pohledem sklopeným ke Kate.

S jedním finálním zatáhnutím oběma konci tkaniček, se s lehkým vydechnutím narovnala a zatím co si prsty pravé dlaně vjela do ofiny, aby si z očí odstranila pár neposedných delších vlasů, se napřímila a upřela na mě svůj tmavý pohled.

,,Já jsem si došla ještě na záchod, ale když jsem se vrátila, ty už jsi byla v čudu." vysvětlila, načež se postavila a prešla ke mě. Chytila mě za paži a s lehkým zatáhnutím mě přiměla, abych se "odlepila" od stěny a rozešla se směrem ke dveřím. Následně mi obě dlaně přiložila na vrchní část zad, aby mě tímto způsobem popohnala a přiměla k chůzi.

,,Odvezl mě Harry." zamumlala jsem a dlaněmi se zapřela o těžké dveře od šaten a my tak mohly vyjít z dveří ven na chodbu, vedoucí k tělocvičně. Otočila jsem se čelem ke Kate, která prošla dveřmi, které se za ní hned na to zavřely. Dramaticky si dlaní chytila čelo a zavrtěla hlavou se slovy: ,,Oh - já pitomá, že mě to nenapadlo."

Hned po jejích slovech na mě upřela svůj pohled s mírným úšklebkem ve tváři. Bylo mi nad míru jasné, že to nenechá jen tak. Její pohled mluvil za vše.

,,A?"

,,Co a?" mykla jsem svými rameny a rozhlédla se kolem sebe, ve snaze, že by mě třeba nějaká dobrá duše, mohla z tohoto výslechu zachránit.

,,No co bylo?" popošla ke mě o krok blíž a mě bylo jasné, že ji pomalu začíná docházet trpělivost. Snažila jsem se potlačit svůj úsměv, ale Kate si zřejmě mého počínání musela všimnout, jelikož se okamžitě hluboce zamračila.

Povzdechla jsem si a se svěsenými rameny rezignovala. ,,Nic nebylo." odmlčela jsem se ,,Vlastně ano," vztyčila jsem vzhůru svůj ukazováček, na který se Kate okamžitě podívala, než svůj pohled přesunula zpět ke mě ,,poznala jsem Harryho maminku."

Při pomyšlení na milou paní Styles se na mé tváři objevil jemný úsměv, ovšem na té Kate dost překvapený výraz. ,,On má i mámu?" vydechla a já naprosto nechápala, co tím chtěl básník říct.

,,Proč by ji neměl mít?" lehce jsem naklonila hlavu do strany a očima těkala mezi těmi jejími. Kate pokrčila rameny a pohled sklopila k zemi. ,,Já jsem měla za to, že se sem přistěhoval jen s tátou."

Po jejích slovech jsem se lehce ušklíbla a ze všech sil se snažila potlačit smích, který se dral na povrch. ,,No - zřejmě máš, pro jednou špatný zdroje."

Kate ke mě ovšem přesunula svůj pohled. Zamračený pohled, během čehož mi dávala jasně najevo, abych si radši hned dvakrát rozmyslela, co jí vlastně řeknu.

,,Má i maminku." kývla jsem hlavou ,,Moc příjemnou maminku." dodala jsem a snažila si nevšímat Katina uhrančivého pohledu.

,,Jak ty tohle víš?" přimouřila na mě své oči a trpělivě čekala na mou odpověď.

,,No, byla jsem u něj." mykla jsem rameny a všimla si, jak se Katino obočí vyšvihlo vzhůru. ,,Co? Kdy?"

,,Včera." zdůraznila jsem.