THE NEW ONE | H.S.

28

Po Zaynovo prohlášení nabraly věci celkem slušný obrat. Na svoji osobu jsem po zbytek oběda nezaslechla jedno jediné slovo. Ale zároveň nikdo nepřišel, že by se mi omluvil.

I když na druhou stranu, jsem o to popravdě nestála. Mluvili z cesty. Neměli absolutní důkaz toho, že by mezi mnou a Zaynem cokoli bylo. Jediné, co jsme se během oběda dozvěděli, bylo, že za toho všechno mohl fakt, že někdo viděl Zayna, jak mi tenkrát pomohl sebrat ze země mé popadané knihy. A k tomu naše společná náhoda v den, kdy jsme oba zaspali, tomu vůbec nepomohl.

Pokud by se jednalo o kohokoli jiného, dotyčný by nad tím mávnul rukou a dál nijak to neřešil. Jenže v tomto případě se jednalo o Zayna Malika. Kluka, který byl po celé škole známý jako místní playboy a bad boy.

Teď mi zbývalo jen doufat, že to tak i zůstane. Zaynův natržený ret mě nenechával vůbec v klidu a bylo mi to nesmírně líto. Nedokázala jsem uvěřit tomu, že by byl David něčeho takového schopný. I když, na druhou stranu, vzhledem k tomu, že mě taky nikdy předtím neuhodil, by mě to nemělo zas tolik překvapovat.

Po našem hovoru se mi pokoušel jednou dovolat, což jsem samozřejmě okamžitě zamítla a po zrušení jeho hovoru, mi už znovu nezavolal. A já jsem si nebyla vůbec jistá, jestli je to vůbec dobře nebo ne.

Snažila jsem se na celou tu záležitost nemyslet, ale jakmile Zayn opouštěl školu, s černými brýlemi na očích, nebylo mi to ani zdaleka jedno. Bylo mi líto, že se nešťastnou náhodoou připletl do mého sporu s Davidem a skončilo tak, jak to skončilo.

Teď jsem stála před školou a zrak mi padnul k Černému Pickupu, o který se opýral jeho dlouhovlasý majitel. Ruce měl schované ve svých kapsách, jednu nohu v koleni pokrčenou, s chodidlem opřeným o dveře u spolujezdce, o které se zároveň pohodlně opýtal svými zády. Rozhlížel se kolem sebe, při čemž si okusoval svůj spodní ret.

Ihned mě napadlo, jestli je nervózní. Co jsem tak, za tu dobu, co ho znám, stihla odozoroovat, spodní ret si okusoval vždy, když byl nervózní. Kromě této maličkosti vypadal naprosto v klidu. Nepoklepával nohou, ani si nehrál se svými prsty ani rukávy. Obočí měl lehce zamračené a jen co jeho pohled padnul na mou osobu, vráska mezi jeho očím se okamžitě vytratila a se skousnutým spodním rtem se na mě usmál.

S mírným úsměvem a rychlým rozhlédnutím kolem sebe, jsem se pomalým krokem rozešla směrem k Harrymu. I když jsem měla nutkání se kolem sebe neustále rozhlížet, jasně jsem na sobě cítila jeho pohled.

Jakmile nás dělil snad jen pouhý metr, zvedla jsem k němu svůj nejistý pohled a setkala se s tím jeho roztomilým úsměvem, se spodním rtem mezi zuby a na první pohled viditelnými ďolíčky ve tvářích. Už ovšem nebyl opřený o dveře svého auta, nýbrž stál kousek od něj, s rukami stále ve svých kapsách a s lehce skloněnou hlavou.

,,Připravená?" zeptal se tichým hlasem a se zaujetím těkal pohledem po celém mém obličeji.

Odpověděla jsem mu jemným kývnutím své hlavy, během čehož jsem se roztřeseně nadechla. Musel si všimnout mé nervozity, protože jeho úsměv okamžitě zjemnil a v jeho očích byla jasně viditelná sympatie. Popošel ke dveřím, které mi následně otevřel, abych mohla nastoupit. Během toho jsem si stihla všimnout, že i on sám byl s největší pravděpodobností nervózní, protože jeho dlaně se mírně třásly.

Jakmile jsme se oba dva usadili na svá sedadla a náležitě se připoutali, před tím, než nastartoval motor a rozjel se z parkoviště, neznámo kam, kmitnul ke mě svým pohledem a opět se mírně se usmál.

V autě bylo ticho. Z rádia se ozývala tichá hudba a já jsem si snažila nevšímat svých nehtů, které mi teď přišly velmi zajímavé a na každém z nich mi vadila nějaká nedokonalost, kterou bych mohla velmi rychlým pohybem odstranit.