THE NEW ONE | H.S.

36

Myslela jsem si, že už mě v životě nemůže nic překvapit . Že po tom, co jsem si prožila s Davidem a mými dvěma bláznivými kamarády, už budu zvyklá na cokoli. Že se nade mnou osud slituje a nechá mě klidně žít, bez jakýchkoli sklamání nebo šoků.

No - spletla jsem se.

Opět.

Už po několikáté!

Jakmile jsem vešla do Katina pokoje, měla jsem pocit, že nejsem duchem přítomna. Že obraz, který se mi naskytl, je jen pouhý výplod mé bujné fantazie. Že si se mnou má mysl škaredě pohrává a oči vidí jen nebohé přeludy.

Zůstala jsem stát mezi dveřmi, s ústy dokořán, neschopná jednoho jediného slova nebo jakéhokoli pohybu.

Jakobych zamrzla.

Jakoby se všechno kolem zastavilo, země se přestala točit.

Byla jsem v šoku. Naprosto bez sebe. Přede mnou se naskytl obraz jak z hororu. Má osobní noční můra. Něco, co z hlavy jen tak nevymažu. Něco, co jsem v první řadě netoužila nikdy na vlastní oči spatřit.

Musela jsem několikrát za sebou zamrkat, jestli dobře vidím, jestli se mi to celé jen nezdá. Jestli jsem vlastně vůbec při smyslech. Měla jsem totiž pocit, že blázním!

V posteli ležela Kate! V dost intimní situaci. A jakoby toho nebylo málo, nebyla sama. Ani zdaleka. Nad ní se skláněla mě moc dobře známá tvář osoby, kterou jsem myslela, že znám jako svoje vlastní boty.

Tom.

TOM!

Náš Tom!

Zdálo se, že jsme je vyrušili v tom nejlepším a já jsem nevěděla, jestli se mám začít smát, plakat nebo s křikem utíkat pryč.

,,Rose!" vykřikla Kate a okamžitě se snažila zakrýt co se dalo. Já jsem tam jen omámeně stála, mezi těmi blbými dveřmi. V dlani jsem stále pevně svírala kliku od dveří, tak silně, až mi klouby bělaly, neschopná jakéhokoli slova.

Naštěstí se toho chopil Harry, který mě chytil za zápěstí a jedním prudkým, ale přesto nežným pohybem mě vytáhl ze dveří, které za námi okamžitě zavřel. Zatím co já jsem stále sledovala, již už zavřené dveře, Harry se na mě s úsměvem otočil.

,,Pane bože!" v naprostém šoku jsem stála stále na na tom jistém místě a snažila se sama sebe přesvědčit, že se jedná jen o nějaký hloupý vtip. Že si ze mě prostě vystřelili. Jenže nebyl to vtip. Ani zdaleka ne. Jejich nahá těla mluvila za vše.

,,Jo." kývnul hlavou a zastrčil dlaně do kapes od svých tmavých kalhot. Zřejmě to s ním vůbec nehlo. Jak by mohlo, on je prakticky nezná. To já je znám od malička, miluju je jako vlastní sourozence a teď je načapu při..

NO FUJ!

,,Kate a Tom." zamumlala jsem. To bylo to jediné, co jsem ze sebe dokázala dostat. Měla jsem pocit, že mi odumřely mozkové buňky. Mozek se mnou naprosto odmítal spolupracovat.

,,Já vím." myknul rameny, zatím co se nepřestával usmívat.

,,Tom a Kate!" vykřikla jsem hlasitěji a konečně mu pohlédla do tváře. Byl klidný, opravdu klidný, zatím co já jsem vyšilovala.

,,Já vím, byl jsem tak trošku u toho." nepřestával se usmívat a mě s tím začínal pomalu, ale jistě lést na nervy. Kdyby to nebyl Harry, už by zřejmě jednu schytal.

,,Čemu se smeješ?" zamračila jsem se.

Harry jen zavrtěl hlavou a lehce se zasmál. Pohled sklopil ke svým botám a když mi opět pohlednul do očí, mykl svými rameny ,,Jsi roztomilá."