THE NEW ONE | H.S.

24

Od toho odpoledne uběhlo už několik dní. Snažila jsem se Harrymu vyhýbat co jen to šlo a vůbec celkově se nedívat jeho směrem. Nechtěla jsem s ním přijít do žádného kontaktu.

Pokud se náhodou stalo, že jsem se, i přes veškerou snahu, přece jen na malý moment podívala jeho směrem, neušlo mé pozornosti, jaký byl skleslý, jeho oči bez života a neustále si nervózně okusoval svůj spodní ret.

Obočí měl lehce zamračené a svým přátelům vůbec nevěnoval pozornost. Stále pohledem těkal mezi jimi a mnou, jakoby se nevěděl rozhodnout, na koho se dívat dřív. Snažila jsem si toho nevšímat, ale bylo to opravdu těžké.

Nechápala jsem důvod jeho skleslé nálady. Jakoby ho něco uvnitř zžíralo a sám se s tím nevěděl vypořádat. Ve finále mi to mohlo být jedno, jenže nebylo.

Kate se mě snažila rozptylovat a spolu s Tomem mě nespoušteli z dohledu. Bylo to od nich moc hezké, ale zároveň jsem měla pocit, že jim zbytečně přidělávám starosti. Nechtěla jsem být na obtíž, ale zároveň jsem nechtěla být sama.

Liam po mě, jako vždy, házel ošklivé pohledy a Zayn - no...nevím, či navštívil exorcistu, ale jeho známý ďábelský pohled vystřídal pohled zmateného štěněte. Byl úplně mimo.

Niall mě i nadále s úsměvem zdravil, párkrát mi otevřel dveře a prohodil se mnou pár slov. Jakmile jsem na chodbě opět vrazila do Louise, čemuž jsme se oba od srdce zasmáli, všimla jsem si, že byl z toho Harry celkem vyvedený z míry. S nakrčeným obočím a se spodním rtem mezi zuby
nás zpozdáli sledoval, zatím co si své rukávy od černé mikiny, stáhnuté až ke svým kloubům, žmoulal ve svých dlaních.

Snažila jsem si nevšímat zvláštního pocitu, který jsem při pohledu na něj měla a pro jistotu jsem se jako klíště držela Toma s Kate. Zdálo se, že Harry mě vždy oslovil právě jen tehdy, když jsem byla bez nich. Dnes ale i přesto udělal výjimku.

,,Rosie!" zavolal na mě od svého auta, když jsme, všichni tři, procházeli nedaleko od něj. Okamžitě jsme k němu stolčili své pohledy a ustáli v chůzi. Náhle jsem pocítila nervozitu.
,,Odvezu tě?" zeptal se a nejistě přesunul svůj pohled na mé kamarády, než s ním zakotvil u mě. Rozhlédla jsem se kolem parkoviště, byl tu sám.

Podívala jsem se na Toma a Kate po mém pravém boku a snažila se, aby můj hlas zněl aspoň z poloviny vyrovnaně. ,,Ne, děkuju. Jdu s Tomem a Kate na pizzu." snažila jsem se vykouzlit něco jako úsměv a všimla si, že Harryho obličej posmutněl. Chvíli to vypadalo, že přemýšlí a snaží se v hlavě zformovat jakoukoli další větu. Párkrát otevřel ústa, načež je znovu zavřel a po pár chvílích ticha a těkání jeho očí všude okolo, pověděl.

,,Počkám na tebe." o krok přistoupil ,,Něco si zařídím a pak tě můžu vyzvednout." pověděl tišším hlasem, zatím co si hrál se svými prsty. Na první pohled bylo zřejmé, jak nervózní byl. Dávalo mi opravdu velkou námahu nepolevit a stát si za svým.

,,To není nutný, ale moc ti děkuju." zavrtěla jsem svou hlavou a koutkem oka si všimla, že se Tom s Kate pomalu dali k odchodu. Dávali nám tím jisté soukromí, i když mi bylo jasné, že by se do něj Kate nejraději pustila. I Harry si všimnul, že se pomalu vzdalují, proto se odvážil přiblížit o další krok.

,,Mě to vážně nevadí." zkusil ještě, ale já jsem rázně zavrtěla svou hlavou. S těží jsem polkla a snažila se vyhnout jeho očnímu kontaktu, který mě vyváděl z míry. O krok jsem odstoupila, otočila se směrem, kterým stáli Tom s Kate, roztřeseně se nadechla a vzápětí jeho směrem vyhrkla. ,,Vyzvedne mě mamka." To zřejmě stačilo k tomu, aby se stáhnul zpátky.