THE NEW ONE | H.S.

40

Když se následující ráno mým pokojem ozval zvuk budíku, signalizují, že je nejvyšší čas vstávat, uvědomila jsem si, že takhle dobře jsem se dlouho nevyspala. Po zbytek noci jsem spala naprosto bezesně, díky čemu se mi hned z rána na tváři vyčaroval mírný úsměv.

Přesto mi ještě pár hodin k úplné spokojenosti chybělo. Byla jsem za těch pár týdnů strašně unavená a jistě bych dokázala klidně prospat celý následující den. Otočila jsem se na druhý bok, směrem k oknu, kde ještě před pár hodinami ležel můj zachránce. Harry.

V tuhle dobu po něm nebylo ani stopy. Jediné, co po něm zbylo byla příjemná květinová vůně na polštáři, kde v noci spočívala jeho hlava. Růže

Nemohla jsem uvěřit, že kvůli mě přijel. Ještě ke všemu uprostřed noci. Byla jsem z té skutečnosti naprosto bez sebe a z čista jasna pocítila hejno motýlů, které se mi shromáždilo v podbřišku.

S připitomělým úsměvem ve tváři jsem vstala ze své postele, načež jsem pocítila mírnou únavu, které jsem si snažila nevšímat. Ihned mi bylo jasné, že přežít několik mučících hodin ve škole, bude utrpení.

Objala jsem své tělo a rozešla se k oknu, abych roztáhla závesy a mohla pokračovat v ranním rituálu. Skrz závěsy do pokoje pronikal malý pramínek světla, díky čemu mi jasně dával najevo, že dnešní den bude příjemně slunečný.

Do svých dlaní jsem uchopila konce obou závěsů, za které jsem zatáhla do stran, díky čemu jsem odhalila celou plochu okna, nyní zakrytou jen tenkou krajkovou záclonou.

Pohled na příjemnou, slunečnou oblohu byl jako pohlazení na duši. Sklopila jsem pohled na příjezdovou cestu, kde už tou dobou stálo zaparkované velké černé auto, spolu s jeho majitelem.

Čekal na mě. Tak jako každé ráno, už několik týdnů. Lehce jsem odhrnula záclonu, abych měla lepší výhled. Stál opřený o dveře na straně spolujezdce, s dlaněmi schovanými hluboko ve svých kapsách od tmavých džín. Pohled upíral do mého okna, nyní na mou osobu.

Naše pohledy se střetly a mě, jako vždy, i tentokrát začalo z té skutečnosti příjemně šimrat v podbřišku. I když měl naprosto kamennou tvář, za těch pár měsíců co ho znám, jsem se naučila, že nemůžu dát na první dojem.

Schovával své pocity před okolním světem, aby mu nikdo nemohl jakkoliv ublížit. Měl před sebou postavenou vysokou zeď, kterou se mi kousek po kousku dařilo snižovat a já jsem se ho chtěla pokusit ujistit, že mi může plně věřit a žádným způsobem nezradím jeho důvěru.

---

O necelou hodinu později jsme stáli na obvyklém místě - nad schodištěm u hlavního vchodu. Kate s Tomem se ještě neukázali. Zayn a spol. obývali jeho auto na školním parkovišti, tím pádem jsem byla s Harrym sama.

Za celou dobu jsme sotva promluvili. Dolehla na mě unava, kterou jsem si myslela, že zvládnu. Ale má těžká víčka byla jiného názoru. Snažila jsem se ze všech sil, udržet oči otevřené, ale ve finále byly jen přimhouřené.

Objímala jsem své tělo, z důsledku těžké únavy, pokryté silnou husí kůží. Ani můj teplý svetr mě nedokázal pořádně zahřát. Pohled jsem upírala na parkoviště, které se začínalo plnit auty a studenty různých ročníků, ale po Kate a Tomovi ani stopy.

Kde zase vězí?

Z přemýšlení mě vytrhnul Harry, který do mě lehce šťouchnul svým ramenem, aby si získal mou pozornost. Své dlaně schovával v kapsách a v jeho tváři nebyla jediná známka jakékoliv únavy. Ani maličké.