Lovely Endeavour (fan fiction with Louis Tomlinson)

- kapitola 6.

EMMA:

Ve vzduchu zavoněla vůně čerstvého pečiva a silné kávy. Cítila jsem, jak každá buňka uvnitř mého těla se cítí více, než dezorientovaně a naprosto zoufale. Nedařilo se mi dost dobře vzpomenout si na čas, datum, místo, snad dokonce ani jméno, jak jsem se cítila, jako totální shit. Hlavu jsem zoufale schovala před ostrými slunečními paprsky pod peřinu a měla problém se dokonce i o trochu více pohnout. Ze všeho se mi okamžitě udělalo zle a já dost dobře nechápala, jak je to možné. Zdálo se, že ze včerejšího dne si nepamatuju ale vůbec nic a nejspíš to snad bude i pro mě lepší.

Ještě slušnou chvilku jsem se snažila předstírat, že neexistuju a že postel, v níž ležím, je prostě prázdná, když se ozvalo klapnutí a tiché vrznutí dveří. Jsem vůbec ve své posteli? Po všech těch záplavách nejistoty bych se snad ani nedivila, kdyby se tu objevil někdo cizí. Tiché našlapání chodidel mi jenom dodávalo špatné pocity ve smyslu, že to neprobíhá právě nejlíp. Nemám teď vyskočit a utíkat? V tomhle stavu? Zabiju se hned při prvním kroku, marná snaha. Jen na malý okamžik jsem si dovolila vykouknout zpod příjemně chladivé přikrývky a spatřila tam muže, stojícího zády ke mně, jak na noční stolek pokládá nějaký tác.

„Louisi?," oslovila jsem ho bez váhání a docela překvapeně shledala, že jsem si aspoň na to nejpodstatnější jméno osoby, kterou nade vše miluji, vzpomněla tak rychle. Zbytek je nepodstatný. Oslovený se ke mně překvapivě rychle otočil s lehce zmateným pohledem a prohlídnul si mou tvář. Až po chvíli mi došlo, že můj hlas je strašně chraplavý a úplně jiný, než ten, kterým mluvím normálně. Vydrápala jsem se neochotně a velmi opatrně zpod peřiny a snažila se dávat dobrý pozor na to, aby se mi znovu nezamotala hlava, nebo můj žaludek neudělal další kotrmelec.

„Miláčku," pousmál se slabě a sklonil se ke mně. Dobře jsem si prohlížela jeho dnešní outfit, který mu neskutečně slušel, a nechala se jeho velkou dlaní pohladit po tváři. Tak strašně dobře vypadal v černých džínách a bílé košili! „Je ti hodně zle, viď? Na - vezmi si aspoň prášek," podal mi nejspíš paralen a skleničku vody a soucitně se na mě usmál. „Donesl jsem ti snídani a zavolal jsem Sophii, že dnes nepřijdeš do práce, takže aspoň jednou se na to prostě vykašli, zůstaň ležet a vyspi se z toho," šeptal s upřímným pohledem do mých zmatených očí slova, kterými mě zvláštním způsobem uklidňoval, a přitom mě něžně hladil po mém předloktí.

„Proč tak šeptáš?," neodpustila jsem si nezeptat se a pokusila se posadit, abych mu byla o něco blíž, ovšem neúspěšně. Sledovala jsem jeho nenápadný pohled, který občas netrpělivě utekl k hodinám nade dveřmi, jež se mi ho snažily znovu sebrat.

„Já myslel...," řekl proto nahlas, ale to jsem ho zastavila svým zakňouráním. Oběma spánky mnou projela silná bolest, která mnou projela až po konečky prstů na nohách, a já zoufale zavřela oči. Tak proto teda! „Říkal jsem si, že ti asi nebude nejlíp. Znám tě dlouho na to, abych věděl, že máš kocovinu z každého druhého panáku, na tož po tom, co jsi stihla vypít včera. Připomeň mi, prosím, že tě už nikdy nemám nechávat s Harrym samotnou," pousmál se smutně a soucitně mě pohladil po čele, které jsem v bolestivé křeči krčila.

„Prováděla jsem moc špatné věci?," zeptala jsem se ustaraně a na jeho dlaň položila tu svou, abych si ji přitulila ještě o něco blíž své tváře. Jenom to mi teď dodávalo sílu, kterou jsem opravdu hodně postrádala. „Nebo mi to radši neříkej. Nechci to vědět. A - ať už to po mně chceš z jakéhokoliv důvodu - slibuji, že ti to připomenu," přitakala jsem pohlcená v síti nejasností a černých děr.

„Ne... nebylo to zas tak moc zlý," zakroutil záporně hlavou a slabě se na mě usmál, když v jeho očích zasvítily nějaké vtipné vzpomínky. „Jenom jsi mi svou ruku nabízela podruhé a nedokázala jsi pochopit nic, když jsem se ti snažil vysvětlit, že manželé už jsme. Pořád jsi mě vyháněla z koupelny. A pak naopak ses už nechtěla pustit. Byl to moc zajímavý večer. Později večer, to bylo dokonce i dost intimní... především ve chvíli, kdy jsi ze spaní začala zvracet na zem z postele," zasmál se tiše nad tím, co ho tak strašně moc bavilo na mém pocitu méněcennosti, a něžně mi svým bříškem ukazováčku přejel po kostech tvořící zápěstí.