Lovely Endeavour (fan fiction with Louis Tomlinson)

- kapitola 40.

LOUIS:

„Co to bylo za kluka?," podíval jsem se dotčeně do Emminy tváře a rukou mávnul k postavě, která od ní odcházela. Nelíbil se mi. Hned na první pohled mi přišlo, že to není v pořádku. Ten pohled, jímž se na ni koukal. „Emmo, kdo to byl?," položil jsem otázku ještě jinak a podíval se na ni vyčítavým pohledem. Co ji má cizí kluk co osahávat, když má, sakra, mě?!

„Co blázníš. To je jenom kamarád," usmála se slabě s protočením očí v sloup. Nedůvěřivě jsem se díval na jeho záda, zatímco on se ztrácel mezi davem lidí, co čekal na pití před barem. „Ze školy," dodala rychle, když si všimla vraždícího pohledu, jímž jsem bodal do jeho těla. Drž se od mé přítelkyně dál, vysílal jsem k němu smrtelně vážně a skoro si i přál, aby se ohlédl za sebe a viděl to.

„A proč tě teda líbal?," zamračil jsem se na ni, protože mé obočí se nedokázalo zbavit prapodivného napětí. Emma se sice tvářila, že to nic nebylo, ale jak to nemohlo nic být, když se na sebe tak zvláštně dívali? Halo, zlato, já jsem tady! Vnímej mě a hned potom si uvědom, že jsem tvůj přítel už skoro rok! „Emmo, neotáčej se ke mně zády a vysvětli mi to," zavrčel jsem na ni, když se rozešla směrem ode mě, aniž by se mi pokusila vysvětlit, o co tu jde.

„Co ti mám vysvětlovat? Nic to nebylo, normálně mě políbil," pokrčila nechápavě rameny a zůstala na mě koukat s lehce pootevřenou pusou. Vypadalo to, že se ji mé otázky dotkly, ale to já byl ten, co se cítil dotčený při pohledu na ně. „Mohlo to trvat na nejvýš několik sekund, přál mi k narozeninám, tak nechápu, co to do tebe vjelo," pokroutila nade mnou ještě jednou hlavou a odtáhla se ode mě. Dál se se mnou bavit nebudeš?

„Ale co tě má cizí kluk co líbat, když jsi moje přítelkyně? Vidíš snad mě, že bych se tu cucal s nějakou jinou holkou? Věř, že kdybych chtěl, tak bych mohl. Ale mně na tobě záleží, sakra!," vykřikl jsem naštvaně, když se ke mně znovu začala otáčet zády a směřovala si to dál ode mě. „Nechoď nikam, když s tebou mluvím," zamračil jsem se na ni už opravdu hodně podrážděně, zatahal ji silně za loket a svými gesty na nás upoutal akorát tak pozornost ostatních.

„Louisi, mlč už. Všichni na nás koukají," pokoušela se vykroutit z mého sevření, zatímco svou rukou cukala, aby si ji osvobodila. „Ubližuješ mi nejenom tím, jak silně mě držíš, ale především proto, že mi nechceš věřit. Co se ti stalo? Proč se chováš jako nějaký žárlivý pitomec?," nadhodila s pozvednutým obočím a svým pohledem přejížděla po lidech stojících neuspořádaně kolem nás.

„Možná proto, že mi na tobě záleží. Možná dokonce proto, že tě bezhlavě miluju? Proč ty ubližuješ mně tím, co děláš?," vyhrkl jsem bezradně a v síle uchopení jejího zápěstí vůbec nepovoloval. Možná dokonce naopak. Potřeboval jsem nějaký ke svým napnutým nervům a její tělo bylo nejblíže po ruce. „Nikdy o tebe nepřestanu bojovat a každému, kdo by měl potřebu cucat se s mou přítelkyní, bych akorát tak rozbil držku," dodal jsem výhružně a s vážností na každém slově.

„Vážně bychom si měli promluvit, až vystřízlivíš. Teď máš docela sklony k fantazírování a upřímně, opravdu nechci, abys řekl něco, co by mě dorazilo," zašeptala zklamaně a hrubě svou ruku vytrhla z té mé.

„Zase to děláš," zaskřípal jsem nevědomky svými zuby o sebe a vyčítavě se na ni podíval.

„Co dělám?," vyjekla už doopravdy celá rozhozená a založila si ruce na prsou.

„Otáčíš se ke mně zády. Už to nikdy nedělej," procedil jsem skrz ty své a naznačil jeden krok blíž k ní.

„Věř, že to udělám klidně ještě znovu, protože mě tvá nedůvěra opravdu ničí zevnitř," vyhrkla se slzami v očích, jež ve mně spustily pocity provinění.