Lovely Endeavour (fan fiction with Louis Tomlinson)

- kapitola 37.

EMMA:

„Pomiluj se se mnou, Louisi," vydechla jsem své přání a rukama se obmotala kolem jeho krku, ve snaze přitáhnout se k němu co možná nejvíce. Podívala jsem se obezřetně do jeho očí, v nichž jsem se snažila najít něco, co by mě zastavilo v ohromné chuti políbit ho, ale nic jsem neviděla. Na rtech se mi zformuloval slabý úsměv, způsobený jeho výrazem ve tváři á la nevím, co na to říct, a nedočkavě naše rty spojila do krásného polibku.

„Emmo," zašeptal mé jméno něžně, když se po chvíli potřeboval nadechnout, a nejistě se podíval do mých očí. Při pohledu na jeho krásnou tvář jsem se nevědomky uculila a svým loktem se mezitím svádivě opřela o jeho ramena, čímž jsem si zajistila velmi zajímavý úhel na jeho bezchybnou tvář. Cítila jsem, jak mi v podbřišku poletují lehce motýlci, zatímco mě svými dlaněmi chytnul za boky a přesouval si mě na jeho klín. Zabloudil mi oběma dlaněmi až skoro na zadek, při čemž si mě zároveň přitáhnul ještě mnohem více na svou hruď. Mé prsty se vmotaly do jeho vlasů, zatímco jeho příjemné rty se lehce dotýkaly krční tepny na mém krku.

„Hm...," zavrněla jsem tiše do jeho ucha a musela si jeho rty znovu přitáhnout do polibku. V těle mi kolovalo tolik adrenalinu, že jsem ani nevěděla, co si s ním mám počít. Louisovy ruce si mě tvarovaly přesně tak, jak chtěl on a mě to ještě mnohem více vzrušovalo. S hrubě skousnutým rtem jsem zadržovala vzdychnutí z návalu rozkoše, jíž mě zahaloval do své náruče, a cítila, jak se v zádech napínám ve snaze uvolnit křečovitě stáhnuté svaly. Chtěla jsem něco říct, ale zároveň jsem nemohla vzhledem k té atmosféře, do níž jsem na opačné straně nechtěla zasahovat.

„Opatrně," upozornil mě starostlivě a položil si mě na postel přesně tak, jak to řekl. Bez toho, abych tomu věnovala pozornost, jsem se nachytala, jak si pohrávám s jeho hlasy, zatímco on pokračoval svými rty po mém těle, kde všude zanechával mokré. Svíjela jsem se v jeho blízkosti pod tíhou blaha a stávala se tím nejšťastnějším člověk na planetě. Docela mě bavilo i sledovat každý Louisův starostlivý pohled, když jsem hlasitěji vydechla a zvrátila hlavu dozadu. Louis se mi klínem vměstnal mezi má stehna, ale své rty na mé kůži nezastavil. Naopak se posouvaly níž k mým ňadrům, když za lehkou látku trička od mého pyžama zatahal. „Kdyby tě cokoliv bolelo, nebo ti to nebylo příjemné, tak mi to...," zvednul ke mně starostlivě oči, když jsem to nejméně čekala, ale já mu musela zakrýt pusu, aby dál nemluvil.

„Nespíme spolu snad poprvé, ne?," pousmála jsem se pro odlehčení atmosféry. „Neboj se, neublížíš mi," vydechla jsem těžce a chtěla se ze všeho nejvíc dostat blíž k němu, abych ho aspoň obejmula.

„Nikdy," přikývnul krátce a ještě s větší dávkou váhání mě znovu dlouze políbil na rty.

„Eh, Louisi? Můžu se tě ještě na něco zeptat?," vypravila jsem možná trochu nejistě, ale přitom docela v klidu.

„Hm," zamručel mi do pokožky na mém bříšku, kde mě zrovna v té samé chvíli něžně hladil.

„Když spolu spíme... bereš si ochranu, nebo tak něco?," zašeptala jsem a čekala na jeho reakci. Dost mě totiž překvapilo, že se celý napjal, a já nevěděla proč vlastně.

„Asi bych ti měl připomenout, že jsi to byla právě ty, cos ji rozstříhala," poznamenal, na což já se zmohla jenom na rychlé zamrkání.

„Já? Cože? Jak to myslíš?," nechápala jsem, a proto se na posteli posadila.

„Kdyby sis to totiž pamatovala, tak bys věděla, že jsme se jednu dobu docela dohadovali o tom, jestli budeš nebo nebudeš mít dítě," zamračil se na mě trochu. Z hrdla mi vyšlo překvapený hrdelní zvuk a já pátrala v paměti, zda jsem něco takového opravdu někdy udělala. „Ty si to prostě nepamatuješ, viď?," poznamenal zničeně a místo toho, aby se mi to snažil vysvětlit, zvednul se.