Lovely Endeavour (fan fiction with Louis Tomlinson)

- kapitola 12.

EMMA:

„To přece není problém. Všichni jsou dole," zavrtěl nade mnou s lehkým úsměvem hlavou a zároveň na něm bylo dobře vidět, jak si slabě oddechnul. Nevím, jestli se polekal toho, že tentokrát chci od svého přesvědčení couvnout já, nebo něčeho úplně jiného, ale na první pohled na něm bylo znát, jak si spokojeně vydechnul. Jeho studený dech mě zastudil na klíční kosti, o níž si ještě před chvílí opíral měkce své rty, a aniž by si hodlal uvědomit to, co jsem mu řekla, přesunul je zpátky na ty mé. Ruce se mu opět rozeběhly po mé odhalené kůži, které mi svými měkkými doteky způsobovaly patřičně silné chvění, pod nímž jsem se málem rozpustila blahem a své tělo přestala prakticky ovládat. „Takže mi můžeš vzdychat přesně tak, jak to mám rád," pozlobil mě, jakmile jeho dlaň uchopila pevně mé koleno a přitáhla si ho blíž k jeho pasu. Dech se mi lehce zaseknul v hrdle, až jsem ho málem znovu nedokázala nabrat, a nechala se Louisovým silnějším tělem překulit pod sebe, jako tomu bylo prakticky pokaždé.

„A nemůže nás někdo slyšet?," strachovala jsem se šeptem, když mi na bříšku tvořil vlhkou cestičku svými vášnivými rty, až mi naskakovala husí kůže na každičkém centimetru mého těla. Mezi prsty se mi objevilo slabé povlečení, za nějž silně tahaly, hlava se mi zvrátila slabě dozadu, čímž se mi celkový pocit způsobený jeho dotyky více rozlil do těla, a jen těžce se snažila zadržet své vzdychání úplně, nebo je alespoň minimalizovat na co nejméně. Zuby mi ze všech sil kousaly do spodního rtu, ve snaze zabránit rozevření mých čelistí od sebe. Vážně jsem si nepřála, aby mi zítra Louisovi bratři předhazovali, jak jsem navečer křičela extází.

„Miláčku... no tak se uvolni," poznamenal Louis k mé prkenné poloze na zádech, neboť já svou hlasitost začala kontrolovat až tak pečlivě, že jsem se nedokázala pořádně soustředit na blízkost jeho příjemného těla. Svýma rukama mi zajel i přesto na zadek, protože si za tu dobu, co spolu jsme, velmi dobře všimnul, jak se pokaždé slabě ošiju a nechám se tak rychleji vzrušit, a pokusil se mi je lehce stáhnout dolu, směrem ke kotníkům. „Slibuju ti, že nás nikdo nemůže slyšet a taky prostě neuslyší. Neboj se," popotáhnul mi rozepnuté džíny z boků ke kolenům a svou tváří se natáhnul k té mé, aby se mi podíval do mých očí. Udýchaně jsem k němu zvedla pohled, neboť jeho dlaně se posouvaly velmi pomalu po mých stehnech, a mé srdce bilo jako splašené. „Tak mi, prosím, zavzdychej, lásko," zašeptal nevinně nad mým obličejem, zatímco mi několika prsty přejel po vnitřní straně stehna a mně se hlava opět zvrátila dozadu.

„Lou...," vydechla jsem s tíživým pocitem a snažila se své další vzdychnutí co nejvíce potlačit, což jemu se očividně moc nelíbilo. Mé oči v pomalu padajícím šeru našly ty jeho, které nepřestávaly sledovat mé napnuté svaly kolem spodní čelisti a zmučený výraz ve tváři. Připadalo mi, jako kdybych měla od někoho zakázané vzdychnout nahlas, i když Louis po ničem jiném očividně netoužil. „Louisi, prosím," dostala jsem ze sebe těžce a dlaní se zapřela o jeho pevnou hruď. „Nemůžeme si to všechno nechat až na zítra, domů, a dnes se jenom mazlit?," pokoušela jsem se uklidnit svůj dech a přitom se mu provinile dívala do modrošedých očí, z nichž jsem přímo cítila jeho vzrušení. Na svém těle jsem stále cítila jeho něžné a zároveň i naléhavé doteky, ale uvnitř sebe jsem se už rozhodla, že s tím počkáme na sto procentní soukromí. „Prosím," zašeptala jsem slabě, svými bříšky prstů se slabě dotkla jeho tváře a hlavou se naklonila k jeho uchu, „zítra ti zavzdychám přesně tak, jak si budeš přát."

„V tom případě budeš vzdychat celou noc," zamumlal mi do kůže na krku a s lehce zvednutým obočím, které dodávalo jeho výrazu celkově vyzývavý pohled, si mě prohlídnul, jak jsem těžce polkla a krátce přikývnula na souhlas. „Tak to bychom měli odjet co nejdříve ráno, viď?," zašeptal do mého ucha a nad nějž mi věnoval něžný polibek. Jeho tělo mě stále trochu tlačilo do matrace, neboť se pouze za mnou hlavou opíral o svou ruku, a přitom se na mě pozorně díval. Slabě jsem mu kývnula na souhlas a nechala ho, aby se nakonec svalil vedle mě na peřinu. „Asi se půjdu osprchovat," přemýšlel nahlas a až překvapivě hlasitě vydechnul.