Lovely Endeavour (fan fiction with Louis Tomlinson)

- kapitola 50.

EMMA:

„No neříkej, když je to kousek zmrzliny, co jsem před chvílí vyndal z mrazáku. Zmrzlina přece chladit má," začal se mi nekontrolovatelně smát, když si všiml, jak jsem úzkostlivě zalapala po dechu. „Vidíš, jak jsi žhavá? Úplně se rozpustila, jakmile se dotkla tvé kůže," poukázal na tenký pramínek zmrzliny, co mi tekl po těle.

„Možná bys mě toho měl zbavit," pronesla jsem vyzývavým hlasem, zatímco jsem se relativně hrubě přitáhla k jeho krku, ve snaze dostat se svou tváří blíž k té jeho. Toužila jsem po jediném, spojit naše rty do polibku. Na tváři se mi objevil připitomělý úsměv přímo ve chvíli, kdy jsem už měla pocit, že dostanu svoje. Zavřela jsem oči, připravená na měkkost a zároveň sílu v následujícím polibku, když Louis rázem otočil a špičkou jazyka něžně přejel po lepkavé cestičce na mém krku. „Ou," zalapala jsem přiškrceně po dechu a slastně zvrátila hlavu dozadu.

„A teď to bude po mém," zašeptal, až skoro výhružným tónem přímo do mého ucha, než se svými rty konečně natáhnul ke mně a něžný polibek vtiskl mému spodnímu rtu. Moc dobře jsem nechápala, jak přesně to myslí, když mi jeho tričko začalo překážet natolik, že jsem mu ho chtěla svléknout. „Ne - e, říkám, že to teď bude po mém," opravil mě pohotově a ruce mi přišpendlil nad hlavou, abych s nimi prakticky nemohla pohnout. Nadechla jsem se ve snaze protestovat, neboť i já chtěla pár věcí udělat, ale v onom momentu opojení veškerým spektrem různých emocí vtáhl můj spodní ret mezi své zuby. S přehledem mě zbavil schopnosti dýchat, když se každičká buňka v mém těle rozhodla spoléhat jenom na něho a ne na životně potřebné části svého dosavadního života, mezi nimiž dýchání patřila pravděpodobně první příčka pomyslného hierarchického žebříčku.

„Ale...," zmohla jsem se na pouhou spojku, když mé dýchání připomínalo děj naprosto odlišný. Něco podstatně chaotičtějšího, neuspořádanějšího, nepotřebnějšího. Užívala jsem si každý jeho něžný polibek, které mi začínal věnovat od spojených zápěstí, co měly stále potřebu se s ním prát, a pomalu s nimi směřoval dál ke mně, když míjel každý centimetr mých předloktí, loketních kloubů a dalších míst mé pokožky. Až teď jsem si začínala uvědomovat, jak jsem na některých místech citlivější, než jsem si kdy myslela.

„Prostě ne. Nemluv mi do toho," šťouchnul mě slabě svým nosem do spodní čelisti, když mi tiše vzdychl přímo do ucha a procítěně skousnul můj ušní lalůček. Vypustila jsem všechny nepotřebné myšlenky, poddala se plně všem jeho dotekům, jimiž si mě hýčkal, a přála si, aby to nikdy neskončilo.

„Lou," zakňourala jsem, když se mi jako přísavka dravě přisával na krk, a já měla nutkání aspoň vmotat mu prsty do vlasů, když už nic jiného. Sakra, no tak, taky potřebuju něco dělat!

„No tak," napomenul mě měkce, odtáhnul se o malý kousek ode mě a pusu si rychle naplnil zmrzlinou, kvůli které tohle všechno vlastně začalo. „Buď hodná," zamumlal s plnou pusou a něžným pohledem, který přímo sálal z jeho nádherných očí. Asi mě mělo napadnout, že to, co si dal do pusy, asi nebude chtít polykat sám, že? Problesklo mi po chvíli hlavou, jakmile mi svými vlhkými rty zanechával mokro - sladkou cestičku přes můj krk, až se mi zatajoval dech. Plynule onou zmrzlinou, co voněla po Vánocích, obkresloval pozorně a mučivě pomalu má prsa i přes podprsenku, až mě zastudil kolem na břiše. Přesněji někde kolem pupíku, kam mi okamžitě část cukerného roztoku steklo a nashromáždilo se tam.

„Když ono to tak studí," postěžovala jsem si slabě, i když mé oči byly už dávno úplně zavřené, hlavu jsem měla co nejvíce zvrácenou dozadu, co mi to pohovka dovolovala, a přes sevřené rty mi unikalo nekontrolovatelné vzdychání.