Lovely Endeavour (fan fiction with Louis Tomlinson)

- kapitola 27.

EMMA:

„To bylo krásný," zašeptala jsem udýchaně do Louisovy hrudě a blíž se k němu přitulila, abych celkově náš intimní moment nezničila. Do prsou mi silně bušilo jeho srdce, ve snaze přesvědčit mě, že se mi to všechno pouze jenom nezdálo, zatímco do žeber mi naproti němu bouchalo mé vlastní. Jakoby mě chtělo opustit a přiblížit se tak tomu, které už tolik let vroucně milovalo. Zhluboka jsem do sebe vdechla část jeho přirozené vůně, jíž jsem se nechávala silně obklopovat. Hlavu jsem si volně položila do jamky vedle jeho krku a svůj pohled zvedla slabě k němu. Vždycky mě po tom fascinoval pohled na jeho relativně klidnou tvář, zavřené oči a lehký, spokojený náznak úsměvu.

„To teda bylo," zašeptal na souhlas a spokojeně vydechl přebytečný kyslík z plic ještě předtím, než se mi svou tváří zabořil do vlasů, kam mě něžně políbil na temeno. Paže kolem mého těla zesílily své obětí, aby mi to bylo více příjemné a jeho dýchání studilo mou odhalenou kůži na ramenou a za krkem. „Dneska nebude žádná svíčka, jako obvykle?," zeptal se mě s dávkou ironie, která ovšem nebyla špatně míněná. Jenom mě chtěl trochu pozlobit. Samozřejmě. To mu dělalo největší radost.

„Ne. Dnes se ti pokusím důvěřovat," vrátila jsem mu podobným tónem a nezapomněla si přitom hraně zívnout, aby měl pocit, jak mě celá tato konverzace strašně unavuje. Odtrhla jsem svůj pohled od jeho bezchybné tváře a spokojeně je zavřela. Napětím jsem ani nedýchala, co se bude dít dál, ale už teď se mé podvědomí vsázelo se vším okolo, že to ještě bude zajímavý.

„Co jsi to právě teď řekla?," pozvedlo se mu určitě obočí v údivu a jedna jeho paže pustila můj pas, aby mi prstem nadzvedl tvář a tím navázal znovu můj pohled tím svým. Nevinně jsem na svou obhajobu pokrčila rameny a přes rty roztahující se do širokého úsměvu nedokázala říct vůbec nic dalšího. „To znělo, jako kdybych to snad dělal špatně," přecedil přes zaťaté zuby přímo do mého ucha a povalil mě hbitě pod sebe, až jsem slabě vyjekla a následně se rozesmála.

„Ne, takhle jsem to nemyslela...," smála jsem se hlasitě na celý dům, když mi drsně přejel svými rty po napjaté krční tepně. Silně jsem se přitom kousla do spodního rtu ve snaze zaměstnat myšlenky jinak, než chvěním v podbřišku, a podivně se propnula v zádech. „Já to myslela jinak, ono totiž...," začala jsem vysvětlovat, když mě umlčel láskyplným polibkem věnovaný především mému spodnímu rtu.

„Už je pozdě. Tohle mi prostě nevysvětlíš," zašeptal výhružně do mé brady, kde se jeho rty na chvíli uchytly, zatímco horké dlaně se pod naší peřinou daly do pohybu. Snažila jsem se ze všech sil v sobě potlačit chvění a šimrání v břiše, když mi začal nekompromisně odtahovat kolena - která jsem ze všech sil držela do té doby u sebe - od sebe. Jako smyslů zbavená jsem zvrátila hlavu dozadu a tím mu rychle zpřístupnila víc svůj krk, jemuž se ovšem neměl moc velkou chuť věnovat. Přesný opak toho, jak to vypadalo předtím. „Prostě ti to budu muset dokázat, že já to dělám dobře," tancoval mu na tváři spokojený úsměv, s nímž si prohlížel mou tvář, jíž zmítaly návaly touhy a vášně. Dlaněmi jsem mu z posledních sil zatlačila do ramen, abych se pod ním vytáhla o trošku víc, a slabě se usmála sama sobě, když mi to nedovolil.

„Ale spíš až někdy jindy," pousmála jsem se zklamaně, když se nám znovu ohlásil zvonek dveří, a tím jednoduše přerušil všechno, o co se Louis znovu pokoušel. Cítila jsem jeho dech, jak mi nad klíční kost zamumlal něco ve smyslu: ‚Jestli je to zase Niall, tak ho tentokrát už opravdu zabiju!' a musela se tomu slabě pousmát. To by ses totiž musel postavit do fronty, brouku. „Dojdeš tam ty, nebo mám jít já?," nadhodila jsem znuděně, když se ten krám u dveří ozval znovu.