Lovely Endeavour (fan fiction with Louis Tomlinson)

- kapitola 39.

EMMA: 

„Protože sedí v letadle, které letí do Švédska," poškrabal se slabě na ruce a mluvil přesně tak, jak jsem to čekala – jakoby se mu nechtělo. Zvednul ke mně váhavě svůj pohled, v němž se mu hned od prvního pohledu značila nejistota z mé následující reakce. Srdce se mi po jeho slovech zastavilo. Jak mohl? Jak mohl mě tu nechat samotnou? Bezradně jsem se podívala směrem ke skříním, které byly pootevřené, a prudce je rozevřela. Samozřejmě. Cítila jsem se opravdu bezradně při pohledu na pravou polovinu skříně, jež tragicky zela prázdnotou. Opustil mě navždy? „Emmo... on se vrátí," zamumlal směrem ke mně, na což jsem jenom nedůvěřivě kroutila hlavou ze strany na stranu.

„Proč by tedy nepočkal na mě? Já nechápu, kam tak chvátal? Mluvil přece o tom, že odjede na konci měsíce. Má ještě pořád dva týdny k dobru a on...," nechápala jsem vůbec nic, i když jsem se nepokoušela o nic jiného.

„Ale ne, Emmo, on se vrátí. Vždyť tam jel kvůli práci a neutekl od tebe za nějakou ženskou. Tak přestaň vyšilovat," mávnul nade mnou rukou, když se natáhl pro své, na zemi neuspořádaně pohozené, džíny a natáhnul si je na sebe. Ne... utekl za nějakou ženskou. Ne. Hlavou mi vířily možné podobizny někoho, kdo by mě v jeho náruči mohl suplovat, a já jen zůstávala zírat na svou představivost. Černé vlasy po ramena, modré pronikavé oči, plné rty, krk dvacet čísel, čtyřky prsa, v pase šedesát centimetrů,... Ne, ne, ne! To on by neudělal! „Hele? Ehm... to spíš v tomhle jako pokaždé?," poznamenal k mým krátkých šortkám a lehkému tílku, které do této doby na mě viděl jenom můj manžel.

„A proč jsi tady ty?," zeptala jsem se ho, ignorujíc jeho nemístnou otázku, zatímco jsem si ze skříně vytáhla první věci, abych se oblékla. Snažila jsem se nevšímat si jeho pohledu na mě, když jsem se převlíkala, ale občas mi to nedalo a stejně jsem ho musela okřiknout. „Dobře, tak mi k tomu nic neříkej, já nemám čas. Musím do práce a co nejdříve si domluvit volno," přemýšlela jsem nahlas a hledala mobil, abych si s Louisem stihla ještě aspoň trochu promluvit.

„Ty teď do práce přece nechodíš," přerušil mé pobíhání po místnosti a přes hlavu si přetáhl své povalující se tričko.

„Myslím, že včera jsem v práci byla ještě důležitá. Nevzpomínám si, že by mě Sophie vyhodila," ušklíbla jsem se nevěřícně a bez snídaně doběhla do předsíně, kde jsem si obula první boty, co mi padly do oka.

„Ne, myslím to vážně. Poslední skoro dva týdny jsi zůstala doma s pracovní neschopenkou," chytnul mě rázně za zápěstí a natočil mě mou tváří směrem k té jeho. Překvapeně jsem před ním několikrát zamrkala a snažila si jeho slova nějak rozumně uspořádat a pochopit. Jak bych mohla mít neschopenku, když se teď každý den v práci musím otravovat s Pierrem?

„Tak kde je, že ho takhle zarputile bráníš?," nadhodila jsem bez obalu, protože ty jeho lži mě už začínaly opravdu nudit. Sice na mě zůstal překvapeně zírat, ale nepohnul ani brvou. „Hele, chápu, že ti možná připadám úplně blbá, ale ono to zas tak hrozný se mnou opravdu není. Takže mi koukej – ale pěkně rychle – vysvětlit, proč si spal v naší posteli a proč tohle všechno děláš!," vyškubla jsem mu své předloktí z jeho dlaně a výhružně se na něho zamračila.

„Já... Sakra, Emmo, koukej mě poslouchat. Nespal jsem s tebou jako v tom smyslu, že bych s tebou spal, ale jenom jsem tam spal. Ehm – zní to i tobě naprosto dementně?," zašklebil se své předcházející větě, ale při spatření mého nevzrušeného výrazu raději znovu pokračoval. „Louis sám mě poprosil o to, abych zůstal u tebe, protože včera jsi byla opravdu citově hodně na dně a on nechtěl riskovat, že by sis něco udělala. Silně si ho držela za ruku a kdykoliv se jenom o kousíček pohnul, ty jsi byla taková zvláštní. Začala ses třást a skoro probouzet. Byl zoufalý, protože málem nestihl letadlo. No, a když už to vypadalo opravdu bledě... tak jsme se jenom rychle vyměnili a nechali tě spát. Musíš mi věřit, je to tak. Za týden se chce na otočku vrátit a pak má v plánu odletět až s tebou. Vážně," ujišťoval mě, i když mě to stejně nedávalo dost dobře smysl.