EMMA:
*o několik dnů později*
„Miláčku? Volá ti mamka," ozval se potichu Louis z druhé strany sprchového koutu, na nějž opatrně zaťukal. Voda mi stále tekla plným proudem za krk a pomalu mi povolovala unavené svaly z práce. Po dnešním dni si opravdu myslím, že některým lidem by měli opravdu zakázat vstup do cizí země. Některé zvyklosti přece musí chápat i... Francouzi.
„Eh... a můžeš to chvíli podržet? Musím si ještě spláchnout hlavu," vykoukla jsem pootevřenými dveřmi s namydlenou hlavou a jen silou vůle otevřenýma očima mu věnovala pohled, aby se mi mydlinky a vůně šampónu do nich nedostala. Natáhla jsem mokrou ruku směrem k němu, abych si od něho vzala ručník, jež mi podával, jenomže on mi u tváře držel mobil, abych do něho mohla pohodlně mluvit i takhle. No tedy, pohodlně moc ne, ale aby mi mamka nemusela volat znovu. „Mami? Ahoj, prosím tě, vydržíš chvilku? Já si tě hned vezmu," dala jsem rychle pokyny směrem k Louisově ruce s mobilem, a když si všimla jeho spokojeného obličeje, zašklebila se. „Louis ti zatím něco řekne, jo? Jenom minutku," vyplázla jsem na něho jazyk, když mě obdařil svým vyděšeným pohledem a ztratila se zpátky v koutku plného vodní páry a drobných kapiček.
„Zbláznila ses?," syknul ke mně překvapeně Louis a ještě předtím, než se za mnou stihly zavřít dveře, tak ke mně natáhnul ruku. Poslepu mě chytl za loket, pevněji ho sevřel a, bez zájmu o to, že mé tělo je od hlavy až po paty obalené pěnou, mě trochu vytáhnul zpátky. Blíž k němu. „Co si tak asi mám vykládat s tvou mámou?," cedil tiše přes zaťaté zuby, ale i přes to, jak se ze všech sil snažil vypadat tvrdě, v jeho očích jsem viděla jenom obavy z toho, že má s mou rodinou mluvit chvíli sám. Beze mě.
„Cokoliv. Dvě minuty a hned si to vezmu, dobře?," věnovala jsem mu lehký polibek na tvář a cukla se svou rukou, aby mě pustil. Musela jsem v sobě potlačovat vlny smíchu tak přísně, až se mi ani nepodařilo zaznamenat, o čem si to spolu vykládají. Rychle jsem si spláchla šampón z hlavy a ještě před odchodem se ujistila, že na sobě nemám ani viditelné stopy mýdla, které bych si následně roznesla po domě. Omotala jsem si kolem těla větší, bledě modrý ručník a s úsměvem se podívala na Louise, který se opíral o umyvadlo a snažil se ještě pořád přijít na něco, čím mou mamku zabavit. Jen rychle, ve spěchu jsem si suchým ručníkem párkrát přejela po vlasech a řekla si, že dál už ho nemůžu nechat trápit. I když přitom vypadal neuvěřitelně komicky. „Tak už mi to dej, prosím tě," natáhla jsem s těmito slovy ruku přímo k němu a něžně ho pohladila. „Halo? Mami? Slyšíme se?," chtěla jsem se jít posadit na židli do kuchyně, nebo aspoň na postel do ložnice, když mě zastavila jeho ruka, která mi zatlačila do pravého boku.
„Slyším tě, Emmo. Jak se ti daří? Taky by ses mi mohla ozvat i ty a ne, abych pořád volala jenom já. Už začínáš být stejná, jako tví bratři. To i o Niallovi toho vím o moc víc, než o tobě!," začala pěkně s pokáráním na začátek, nad čímž jsem slabě pokroutila očima. Nemůžu za to, že malé děti potřebují rodiče dvacet čtyři hodin denně. Jo, tak teď jsi svého dospělého a sexuálně aktivního bratra přirovnala k nemluvňatům. Výborná práce! S čím přijdeš příště? Řekneš to samé i o Louisovi? Uf... pokud nechá tu ruku tam, kde teď, tak asi těžko! Podívala jsem se Louisovi do očí, které zůstávaly se svým pohledem přímo na těch mých, a pozorně vnímala jeho něžné doteky na mém těle.
„Niall volal vždycky víc, než já. Takže to není nic nového," připomněla jsem ji ze široka fakta, abych se snadněji vyhnula podrobnějším myšlenkám, jež mě ještě před chvílí napadaly. Spodní ret se mi objevil ve skulince mezi zuby a já se do něho omámeně kousla natolik, abych ovládla hlasité vzdychnutí, které se mi dralo z hrdla. Louisi, sakra, nech toho chvilku! Prosila jsem ho v duchu, a, kdyby mi jeho doteky nedělaly tak dobře, že jsem neudržela oči zavřené, pravděpodobně bych ho už vraždila pohledem. Nemusela jsem se mu ani dívat do obličeje a hned se mi podařilo rozpoznat, že v jeho spokojeném zamručení se skrývá i úšklebek.
ČTEŠ
Lovely Endeavour (fan fiction with Louis Tomlinson)
Fanfiction"Je těžké mít na rtech smích, když radost v srdci není. Je těžké někoho milovat, když nevíš, zda-li o to stojí. Říkají mi, že mám všechno, co chci víc? Ale já vím, že když nemám Tebe, tak nemám nic..." Emma (27) a Louis (32) Tomlinsonovi žijí pokli...