Lovely Endeavour (fan fiction with Louis Tomlinson)

- kapitola 57.

EMMA:

„Tak... jsme tady. Co bys chtěl tedy dělat?," nadhodila jsem, když jsem se posadila na postel, na níž již ležely všechny mé věci, co cestovaly se mnou. Přehodila jsem si nohu přes nohu, slabě našpulila rty a podívala se na něho zpod svých řas. Vždycky na něj tento pohled zabral a já byla zvědavá, jestli i tentokrát. I když po té, co mi převážnou cestu sem bloudil svou příjemnou dlaní po stehně, jsem zrovna nepochybovala o tom, že by na to reagoval jinak. Louis se při pohledu na mě zarazil v pohybu a přesunul na mě svůj pronikavý pohled.

„No, o něčem bych vlastně věděl," usmál se na mě tajemně a přešel blíž ke mně. Svou tváří se naklonil k té mé, jemně mě políbil na rty a, když už jsem se chtěla zaklonit na záda a přitáhnout si ho blíže k sobě, odtáhl se ode mě a pouze mi podal ruku. „Vezmu tě někam na večeři a pak se můžeme jít projít někam po okolí. Pěkně při západu slunce, co ty na to?," nadhodil s úsměvem od ucha k uchu a zatáhl mi za obě mé ruce.

„Ale...," chtěla jsem namítnout, že to nemusí dělat, ale on mi nedal příležitost dokončit myšlenku. Vytáhl mě na nohy, za pas si mě přitáhl do své příjemné náruče a rty toužebně spojil s těmi mými. Opatrně mi zatlačil do kříže, čímž si mě k sobě více přitáhl a svými rty více zatlačil do těch mých. Slastně jsem zaklonila hlavu, spokojená s tím, kam se tento výlet začíná ubírat, a rukama se přitáhla k jeho krku.

„Večeře při svíčkách, romantická hudba. Na co máš chuť?," zeptal se s úsměvem, když jsem ho už něžně hladila po čerstvě oholených tvářích, ohromená jeho krásou. „Mohli bychom jít třeba do tvé italské pizzerie, co jsme ji viděli na náměstí. Co ty na to?," usmál se sladce při vtisknutí krátkého polibku na mou tvář, při čemž jsem blahem málem umřela. 

„Pokud to tak chceš ty, tak já taky," uculila jsem se slabě a v tichosti jsem ho následovala do chodby hotelu, v němž jsme teď několik dnů měli bydlet. Naše prsty se propletly, když jeho dlaň z mého kříže sklouzla k mému zápěstí a následně až přímo k mé dlani. „A co je vlastně nového u tebe v práci?," zeptala jsem se zvědavě při vzpomínce na povinnosti, co na nás čekají při návratu do kruté reality velkoměsta, a při svých slovech se přitulila k jeho paži, hlavu si zlehka opřela o jeho rameno.

„Asi nic," povzdychl si nejistě a jemně mě políbil na temeno hlavy. „Pořád to stejný papírování a tak. Ale třeba se to zase trochu uklidní. Čekáme novou zásilku zboží ze zahraničí, kterou se chystáme obratem exportovat do Ameriky. Tak jsem na to upřímně zvědavý, jestli na tom proděláme tolik, co předpokládám, ale když si to rozhodlo vedení, tak ať si to dělá jak chce. Vždyť víš, co vždycky říkám...," mluvil dál, ale je najednou přestala vnímat. Zaujatě jsem si prohlížela jeho profil ze svého skromného podhledu a přitom se zamilovaně uculovala. Mohla jsem si vybrat líp?

„Uhm... co tu děláš?," naskočila jsem polekaně na svém místě a překvapeně se otočila v Louisově objetí. Plaše jsem mrkala jako mrkací panenka a s lehce pootevřenými rty před sebou sledovala hnědovlasého anděla, kterého jsem už víc, jak čtyři roky mohla označovat za svého přítele. Nestačila jsem se zeptat na více věcí, neboť své rty toužebně spojil s těmi mými, až se mi málem podlomila kolena. Okamžitě využil mých otevřených rtů a vklouzl mi do nich svým jazykem, jakoby mi chtěl udělat ústní zkoušku. A to i před několika mými přáteli a hromadou naprosto neznámých lidí, co chodívali sice na stejnou školu jako já, ale přitom jsem je znávala jen tak od vidění. Ruce od barev jsem radši držela od jeho těla, abych ho nezamatlala tak, jako sebe, ale když mi je hrubě položil na jeho hruď, nedokázala jsem už více odolat. 

„Chyběla jsi mi, musel jsem přijet," usmál se na mě a pevně mě objal kolem pasu ramen. Jakoby mě už nikdy nechtěl pustit. Těžce jsem vydýchávala nečekaný nával polibků a nemohla uvěřit tomu, že mě tu objímá ten, kdo to opravdu dělá. „Nechtěl jsem, abys na mě zapomněla," usmál se mi slabě do vlasů, do nichž mi pravidelně dýchal. Odhodlala jsem se tedy svými rukami od barev zabloudit k jeho krku a později i do vlasů, jež dostaly chaoticky barevný melír.