Lovely Endeavour (fan fiction with Louis Tomlinson)

- kapitola 10.

EMMA:

„Zlato, jsi v pořádku?," zeptal se mě Louis opatrně, když mou ruku chytnul ochranitelsky do té své, až se naše prsty začaly prakticky okamžitě proplétat, jak jim to dělalo dobře, a s lehce frustrovaným pohledem se na mě podíval. Palcem své ruky mě něžně pohladil po jejím hřbetu a zároveň si mě přitáhnul blíže ke svému tělu, zatímco v druhé ruce svíral tašku s těmi nejdůležitějšími věcmi, které budeme potřebovat na tento krátký pobyt. „Od rána jsi trochu pobledlá," podíval se soucitně do mých očí a zastavil můj další krok směrem k tmavým dveřím.

„Ne, určitě to určitě ne. To se ti jenom zdá," zavrtěla jsem záporně hlavou a svůj pohled sklopila na zem, abych neupozorňovala na rozčarování ve svých očí. Slabě jsem se zachvěla, když se jeho dlaň rozpojila s tou mou a on mi bradu uvěznil v něžném vězení, aby ji snadněji zvednul ke svým očím, jak usilovně se mi snažil dostat na konec duše. „Opravdu ne," zašeptala jsem omámená jeho těžkým pohledem, vycházejícím z jeho modrošedých očí.

„Nikdy ti moc dobře nešlo mi lhát, vždycky jsem ti to rychle prokouknul," zašeptal nazpátek a o kousek se svou tváří přiblížil té mojí. „Víš přece, že chci, abys mi říkala všechno. Nechci, aby ses trápila sama," pohladil mě láskyplně po tváři, když se obočí na jeho kamenném čele zkroutilo do smutné vlnky. Jeho rty se zlehka dotkly těch mých, až mi celým tělem projelo příjemné zašimrání, které ve mně dokázal vyvolat každým - byť i tím sebemenším - dotykem. „V dobrém i ve zlém, pamatuješ si?," upozornil mě na náš slib a při svých slovech mi z tváře odsunul několik neposlušných pramínků vlasů, které našly své místo za mým uchem.

„Pamatuju, ale -," chtěla jsem se bránit, když mě vyrušilo otevření vchodových dveří, u kterých jsme stáli, zatímco na nás začala zlehka poprchávat a já si toho do té doby ale vůbec nevšímala. Ve dveřích jsem spatřila Louisovu vysmátou, mladší sestru Felicité, která na nás zamávala. Slabě jsem si povzdychla, i když Louis evidentně čekal, že to dopovím, a vydala se ji pozdravit. Ji jsem měla z Louisových sourozenců pravděpodobně nejradši. Možná - vlastně pravděpodobně určitě - to bylo tím, že to byla Louisova jediná sestra a ještě ke všemu nejmladších ze všech pěti dětí. Zbytek rodiny tvořili kluci. A Louis patřil mezi ty starší. Vlastně... byl ten nejstarší. „Ahoj," pozdravila jsem ji objetím kolem jejích ramen, když se ke mně dvaceti dva letá brunetka přiblížila a natáhla ke mně ruce.

„Už jsem se bála, že nedorazíte. Mám pro vás všechny ohromné překvapení a chci, abyste u toho byli všichni," usmívala se zeširoka od ucha k uchu a z mé náruče padla i do té, kterou ji poskytl její nejstarší bratr. „A samozřejmě, aby si to poslechl můj nejstarší bráška. Protože bych byla opravdu velmi ráda, kdyby konečně pochopil, že já nejsem malé dítě, o které se musí starat," šťouchla do něho, ale s úsměvem ho objala kolem krku. „Ráda vás vidím. Stejně si myslím, že bychom se takhle měli scházet častěji," nepřestávala mluvit, až jsme si při jejích posledních slovech vyměnily s Louisem lehce polekané pohledy. Ono nebylo špatné, setkat se s celou rodinou v jeden den, ale... když jenom ta jeho má při takovýchto senzací přes třicet lidí, tak to bylo náročné. A ještě když se naše milované maminky rozhodli, že udělají rodinnou sešlost se vším všudy, a já sama mám dva bratry, kteří - na rozdíl od nás - už děti mají... Zkrátka a dobře řečeno ani jeden z nás podobné akce zrovna dvakrát nemusí.

„Fizz, běž, prosím, napřed, za chvíli jsme tam," požádal Louis vlídně svou roztržitou sestřičku o chvíli klidu a pomohl mi sundat sako z ramen, než si mě přitulil do své náruče. Jeho oči se znovu vpily do těch mých, které na něho překvapeně koukaly, proč to všechno dělá, a mé ruce se zlehka položily na jeho paže, které mě objímaly kolem pasu. „Co jsi to říkala tam venku?," zeptal se mě rozhodně a svýma rukama si mě přitahoval na svou hruď. Nebyla jsem schopná odpovědi, neměla jsem najednou co, proto se mi hlava znovu sklopila k zemi. Musel na mě vidět, že se k tomu nechci vracet a ještě ke všemu se za žádných okolností nechci dostat do situace, při níž bychom se mohli začít hádat i tady, proto prostě své rty znovu přitlačil na ty mé a věnoval mi krásný polibek plný lásky, během něhož se mi prsty sami od sebe dostaly do jeho hustých vlasů.