Lovely Endeavour (fan fiction with Louis Tomlinson)

- kapitola 1.

„Ehm... cože?," zpomalily se okamžitě jeho rty na mé kůži, ale stále mi věnovaly několik polibků, po nichž jsem tolik prahla. Přišlo mi to strašně romantické a tak vášnivé zároveň. Pokaždé, když to dělal, neboť jsem se okamžitě začala cítit plně spokojeně. Rukama jsem mu zabloudila do jeho hustých a neuspořádaně rozcuchaných vlasů a tím si přitáhla jeho měkké, pravidelné rty na ty své. „Ne, miláčku, co si to říkala?," vysoukal ze sebe těžce mezi polibky a pokusil se ode mě o maličko odtáhnout, což jsem mu nechtěla dovolit zase já.

„Nic, nic," odbyla jsem ho prostě a ruce položila na obě jeho tváře, které pokrývalo několika denní strniště, co mě nutilo lehce se usmívat. Pravá noha se mi odmotala z jeho těla a pomohla mi přetočit jeho - podstatně silnější - tělo pod sebe. „Prostě se uvolni a užívej si náš večer," zašeptala jsem mu do ucha, jakmile jsem svou pánví přisedla jeho klín a provokativně se zavrtěla.

„Ale... ne, miláčku, co jsi to říkala o dítěti?," nehodlal se vzdát a svým tělem se přetočil zase nad to moje. To by nebylo neobvyklé. Louis měl obvykle potřebu přebrat iniciaci do vlastních rukou a mě pouze rozmazloval, ale to, že se jeho rty opět nedotkly těch mých nebo alespoň jiné části mého těla, to mě překvapilo nejvíce.

„No, říkala jsem, že mi máš udělat dítě, ne?," usmála jsem se slabě a chtěla se natáhnout zpátky k jeho tváři, kterou ke mně byl stále dost blízko. Opět se pokusil ode mě trochu odtáhnout, jenomže já ho nechápavě pozorovala. „Co je, Louisi, co se tak tváříš?," šťouchla jsem ho něžně, zadržujíc smích, do tváře a znovu se pokusila dostat do jeho těsné blízkosti.

„Jaké dítě? O jakém dítěti tu pořád dokola mluvíš?," zamračil se na mě, ale věnoval mi aspoň pohlazení po tváři, až mi tělem projelo příjemné zamrazení. Otočila jsem se na bok stejně, jako ležel on sám, aby na mě lépe viděl, a doufala, že tentokrát mi už konečně dovolí vrátit se zpátky do bezpodmínečné blízkosti příjemného tepla jeho těla.

„No... nejlépe snad o tom našem, ne?," zasmála jsem se a svou dlaní mu toužebně přejela po jeho vypracovaném břiše. Jemná látka jeho sněhově bílé košile před mými dlaněmi automaticky uhýbala a víc mi stínovala krásu jeho těla. Rty se mi automaticky zformulovaly do polibku, který jsem mu chtěla věnovat na jeho rty, ovšem i v této chvíli se mi znovu uhnul.

„Tak počkej, počkej...," odtáhl se ode mě a svou dlaň mi položil na rty. Musela jsem se tomu všemu usmát a vydržet jenom nedočkavě čekat na to, co se bude dít dál. „Ty - ty chceš být těhotná?," dostal ze sebe s velkou dávkou snažení, neboť hlas ho na chvíli odmítnul poslechnout. V jeho šedomodrých očí se odráželo něco zvláštního, přesně to, co nechápal ani on a dokonce ani já.

„Copak ty se mnou nechceš mít miminko?," pohrávala jsem si prsty s jeho stříbrným řetízkem visícím na jeho krku a zasypávala jeho vypracovanou hruď drobnými polibky. Nevypadal sice, že by se chtěl vracet k tomu, co chtěl ještě před chvílí, ale ten pocit jsem měla už tolikrát, a jak to nakonec dopadlo?

„To jsou mi ale nápady, mluvit o něčem takovém zrovna teď...," zamumlal nepříliš nadšeně a vtiskl mi jeden procítěný polibek na čelo. Slabě vrtěl hlavou ze strany na stranu a něco nesrozumitelného si mumlal, zatímco si mě namáčknul na svou hruď, abych se dost dobře nemohla ani hýbat.

„Ale já to myslím naprosto vážně," usmála jsem se do horké kůže, od níž se odráželo světlo přicházející z ulice, a jeho dlaně si přitiskla na své boky, abych ho lépe cítila u sebe. Ze všech sil jsem se snažila natáhnout svými rty až k těm jeho a rozpoutat další vášnivou výměnu polibků, ale on mi pořád odhodlaně vzdoroval.