Lovely Endeavour (fan fiction with Louis Tomlinson)

- kapitola 14.

LOUIS:

„Nepošleš mě teď do práce, jako jsi to řekl své mamce?," zeptala se mě provokativně Emma, při čemž se její rty lehce našpulily a její oči si přitáhly můj pohled, který se při našem odchodu rozběhnul všemi možnými směry přes náš byt. Přesně tak, jako jsem to měl jednoduše ve zvyku při našem delší odchodu. „Nebo chceš dělat něco zábavnějšího?," usmála se na mě svůdně, během čehož její líčka dostala lehký červený nádech, a ona nenuceně pohodila svýma krásnými vlasy.

„Nikam tě nepošlu," zavrtěl jsem odhodlaně hlavou a obě své dlaně nechal obkreslit její boky, až se opět setkaly na kříži. Líbilo se mi, jak při mém doteku se Emmino obočí překvapeně a možná i trošku vyzývavě zvedlo a následně poklidně vrátilo na svou původní pozici, neboť mi to připadalo velmi roztomilé, a to především ve chvíli, kdy mi své dlaně položila pomalu na mou hruď a slabě se přitom kousnula do spodního rtu. „Na to tě mám až moc rád," nepřestával jsem se usmívat a přitom hypnotizovat její nádherné oči.

„Seš si určitě jistý tím, že to taky chceš? Nebudeš toho později litovat?," zeptala se mě ustaraně, na což jsem bez zaváhání odpověděl záporným kroucením hlavy, abych ji přesvědčil, že své rozhodnutí nemám v úmyslu brát zpátky a já se s ním naprosto smířil. „Tak už mě, prosím, polib," stoupnula si odhodlaně na špičky, prsty mi zajela do vlasů a svými rty šla těm mým rychle naproti, až se vášnivě setkaly přímo na půl cesty. Synchronizovaně se začaly ve stejném okamžiku pohybovat proti těm druhým a i když to bylo vášnivé, bylo to velmi procítěné. Dokázala mi během okamžiku omámit všechny smysly, až jsem v ruce nedokázal udržet ani malou a relativně lehkou cestovní tašku, která spadla na zem, za zády mé milované Emmy. Pevně jsem si ji přitáhnul k sobě do náruče a dlaněmi ji zajel pod pruhovanou blůzku na jejích zádech. Relativně plynule jsem ji přitlačil na bílou zeď v předsíni, v níž jsme stále stáli, a přitom ji neustále líbal, zatímco ona mi polibky ochotně oplácela.

„Přesuneme se?," navrhnul jsem po těžkém odtáhnutí od jejích neodolatelně měkkých rtů a užíval si pohled na její rozechvělé ruce, což způsobily mé naléhavé rty na těch jejích. Jen velmi těžce se donutila přikývnout na souhlas, když se její záda pomalu a velmi omámeně sunula po stěně na zem, ale pro mě to byla dostačující odpověď. Dostatečnou silou jsem se vtěsnal mezi její nohy, své ruce položil pod její zadek a ji zvednul ze země, ke které tak pomalu sjížděla. Naše rty se znovu našly, i když venku - i přes to, že se blížilo deset hodin dopoledne - se slunce stále schovávalo za neprodyšnou vrstvou mračen, z nichž utíkaly obrovské kapky na celé město. Ne-li celý stát. Emmin dech se začal kvapně změlčovat, až se mou vinou málem udusila, její hruď se proti té mé začala pomaleji zvedat a zase naopak padat a její slabé vzdychání mě neskutečným způsobem rajcovalo. Nehty na jejích rukách se slabě zaryly do látky od mého trika až prakticky do mé kůže a stejně jako ona, i já táhle vzdychl do příjemné kůže jejího krku. „Em...," vydralo se z mého hrdla po chvíli znovu, když se rukama omotanýma kolem mého krku pokusila vytáhnout nade mě a svou přitom se svou pánví velmi šikovně otřela o tu mou.

„Louisi," zašeptala omámeně, zatímco jsem ji pokládal velmi pomalu na postel a přitom odmítal opustit její hebkou kůži, která pod mým laskáním začínala pomalu hřát. Dlaněmi mi velmi váhavě přejela po hrudi a slabě se přitom usmála. Její hlava se překvapivě zaklonila dozadu, čímž mi ještě víc odhalila svůj krk, navíc i z jiných úhlů, a přes její zrůžovělé rty se vydralo další vzdychnutí mého jména.

„Ať nevzbudíš sousedy," pousmál jsem se při mapování její těla pomocí rtů, které jsem si už velmi dobře pamatoval nazpaměť a bez zaváhání jsem rychle dokázal najít každou její maličkost, které ji dělaly ještě krásnější. Od pihy schované na pravé straně jejích zad se zvláštním tvarem připomínajícím skoro srdíčko, až po věci, o nichž ona sama možná ani nevěděla. „Vždyť víš, jak pozdě se vrací domů," objasnil jsem ji šeptem, když jsem z ní pomaličku stahoval úzké džíny a přitom každý - nově odhalený centimetr čtvereční její hebké pokožky - obdařil měkkým polibkem. Nehty se ji místo do mých zad zarývaly do peřin a její překrásné vzdychy zaplnily celou ložnici. Už jenom to pro mě byla potřebná dávka extáze a vzrušení, po níž jsem tolik prahnul a zároveň se ji nemohl nabažit.