Lovely Endeavour (fan fiction with Louis Tomlinson)

- kapitola 54.

EMMA:

„Dnes jsem mluvil s Louisem," upoutal mou pozornost jeden z mnoha hlasů, které před chvílí nezávisle na sobě hovořily, čímž upoutal mou pozornost. Celé mé tělo se při zaslechnutí jeho jména napnulo a já cítila, jak mě pomalu, ale jistě polévá horko. Cítila jsem to. Docházelo mi, že asi není všechno v pořádku, když promluvil právě tento hlas, ale strachu ve mně bylo tolik, že jsem si to nedokázala ani připustit. Onen hlas tu neměl být, nebo jsem si to aspoň myslela ještě dnes ráno, protože se o něm nikdo tady nebavil, ale on tu i přes to byl. A já se částečně bála toho, že je to právě kvůli mně. „Volal mi, protože má strach o Emmu, prý mu nebere mobil," pronesl dál a já si zhluboka povzdechla. Zdálo se mi, že mě hlas mého staršího bratra Sama může dost ohrozit a na to sem rozhodně připravená nebyla. Tolik jsem si dávala během těch dnů záležet, abych před nikým neřekla nic o našich neshodách s Louisem, nebo abych před nimi nevypadala tak smutně, ale teď to začalo vypadat, že mi to stejně bude všechno k ničemu.

„Proč by to dělala, má ho přece tak strašně moc ráda," bránila mě mamka se svým logickým úhlem pohledu na celou věc a mohla bych přísahat, že se posadila do jednoho z křesel, když si slabě povzdychla.

„Prý si za celou dobu, co je tady, ani jedenkrát nezavolali, nebo nenapsali zprávu," namítnul znovu Sam a měl vlastně pravdu jenom z části. On mě prozvonil už několikrát, jenom já to nebyla schopná přijmout. Takže jsem ani nechtěla vědět, jak na to budou ostatní reagovat. Rozhodně ovšem nebudou mít radost z toho, že jsem se to před nimi snažila tajit, neboť mají neustále pocit, že i s takovými věcmi si musí pomáhat celá rodina vzájemně.

„Mami, ale na tom něco bude. Vždycky sem jezdí společně a najednou sestra přijela sama. Navíc ještě s dost divnou náladou. Mně se to celý nějak nezdá. Co když ji třeba ubližuje...," začal do toho všeho Niall polemizovat nad svými úvahami a tiše si podupával jednou nohou na místě. Sevřel mě pocit paniky. Nechtěla jsem, aby si něco takového mysleli, protože Louis by mi nikdy nic takového neudělal, i když mi docházelo, že ani oni si to nemyslí, protože ho na to už dost dlouho znají.

„Kdyby tomu tak bylo, tak mu zpřerážím všechny kosti v těle," ozval se poprvé za celou tu dobu můj táta, který protnul to krátké ticho, co se objevilo. Nikdo k tomu evidentně neměl, co říct a mně to možná ani tolik nevadilo. Opatrně jsem se posunula ještě o kousek k ledabyle přivřeným dveřím, do jejichž mezery by se v klidu vešlo patnácti centimetrové pravítko, a hlavu naklonila trochu do strany, abych lépe slyšela. „Ale to on samozřejmě ví," dodal, neboť jsem si dobře dokázala domyslet, jak po něm má mamka šlehla obezřetným pohledem.

„Nevím, co se mezi nimi děje nebo neděje, ale něco pravděpodobně ano. Snad nikdy jsem Emmu neviděla takhle smutnou," projela si má mamka prsty ustaraně ve vlasech a slabě si povzdechla. „A vy víte, že já to na vás všech poznám," podívala se s lehce zachmuřeným výrazem po ostatních a schovala dlaň mého táty, kterou starostlivě přesunul na její koleno.

„Možná se to už brzo dozvíme, co se stalo," zamumlal Sam nenuceně, ovšem znovu o něco tišeji, až to zaznělo skoro výhružně. Mezi obočím se mi objevila vráska v důsledku toho, jak usilovně jsem se snažila o to, pochopit skrytý význam jeho slov, než ho prozradí on sám, že jsem nedokázala na krátký okamžik myslet na vůbec nic jiného. Dokázal ve mně znovu probudit čistou zvědavost! „Během dnešního večera, nebo nejpozději do toho zítřejšího prý určitě přijede. Nebo aspoň podle toho, co mi říkal," podíval se váhavě na Nialla, který se při jeho slovech nedůvěřivě ošil a víc se přiblížil ke dveřím, u nichž jsem tak nevhodně stála a dost možná neslušně šmírovala.