Královna Margareta už byla se svými dětmi nějaký čas na útěku a od doby co opustily zámek už uběhlo i několik hodin, občas si všichni odpočinuly aby se na chvíli protáhli ze sedla a aby nechaly odpočinout i koně.
,,Ale jen na chvíli, protože moc dlouho odpočívat nemohli."
A tak pak zase po tom co jsi aspoň trochu odpočinuli naskočily zase zpátky do sedla a pokračovaly v cestě.
Cesta byla dlouhá a zdálo se jako by vůbec ubíhala.
Blanka pobídla svého koně a přiblížila se blíže ke své matce.
,,Maminko a nemohli bychom ho aspoň nějak očarovat nebo seslat na něj nějakou kletbu, když máš ty kouzelné schopnosti", řekla Blanka když se naklonila ze sedla trochu blíže ke své matce a podívala se na ní.
,,Jaké pak kouzelné schopnosti holčičko, to je spíš jen štěstí že se vždycky mé přání vyplní. Ale teď když jsme na tom tak mizerně tak nám to stejně nepomůže", řekla královna Margareta a podívala se na svou dceru.
,,A ty to víš stejně jako já, protože máš mé schopnosti taky," dodala pak ještě a donutila se k lehkému úsměvu.
,,Ale spíš to nejsou žádná kouzla, jen takové říkanky a štěstí že se mi někdy vyplní," řekla ještě po chvíli královna potichu a pak se ke své dceři naklonila blíž.
Tohle mám už od své matky a ona zase od té své a někdy se nám to jak říkáš,, kouzla" někdy povedou a někdy zas ne. Je to spíš štěstí co mi je vždy pomohlo splnit, ale teď když jsme na tom takhle tak mi ani má kouzla a ani mé štěstí nepomůžou.
,,Protože v téhle situaci jsme ztraceni a tak nám nepomůžou žádná kouzla, ale jen včasný útěk a víra že se dostaneme včas do bezpečí než nás vojáci krále Davida které už bezpochyby král vyslal najdou."
,,To je teď naše jediné štěstí, že jim zvládneme včas utéct a tebe že dostaneme do bezpečí a do míst kam jsi král David netroufne", řekne Blančina matka a usměje se.
,,A co když nás najdou, co pak matko", řekne princezna Blanka a podívá se na svou matku.
,,Pak nám zbývá jen jediné a to doufat že nás nezabije a nebo že jsi ho ty lstí omotáš kolem prstu. Protože tobě neublíží, protože tebe chce a když ho ovládneš tak tě bude poslouchat na slovo. Musíš jsi ho dceruško podmanit svým šarmem a krásou, protože jedině tak nás zachráníš od smrt", řekne má matka a se smutným úsměvem se na mě podívá.
,,Ale já ho nechci, tak nevím proč bych si ho měla podmanit," řekne Blanka a hodím na svou matku naštvaný vyraz.
,,Já vím že ho nechceš, ale pokud nás chytnou tak se pak chovej jak bude on chtít a nic se ti nestane, protože když se mu vzepřeš tak tě zabije. Musíš ho donutit aby tě miloval, zatím co ty ho budeš dál skrytě nenávidět, " řekne její matka s trochu ironickým úsměvem a pak ještě dodá.
,,Pamatuj dceruško osud ti dal do ruky karty a zaleží jen na tobě jak s nimi budeš hrát a jak se svým soupeřem naložíš", řekne její matka s úsměvem a pak se od ní otočí.
ČTEŠ
Krutovláda
Romance,,Aneb doba kdy začala naše vláda a taky jedna velká válka." Příběh o krutosti, válce ale taky jedné velké lásce která se zrodila z nenávisti a pohrdání a taky napřed jen z povinnosti. Ale láska povinnost nezná a tak muže vzniknout i tam kde teď zač...
