30. Musím za matkou

28 4 0
                                    


Blanka se potom co jí strýček Edmund řekl že král David psal rozhodovala co má udělat. Protože její strýček jí řekl že to nechá na ní protože za králem Davidem vůbec jezdit nemusí a že tu muže klidně zůstat pokud se tam nechce vrátit a pokud ho nechce.  

Jenže Blanka tam nechtěla nechat svou matku a své sourozence samotné a na pospas svému osudu.

Ale věděli i že krále Davida nechce, ale když ho má ve svém osudu tak se stejně nedá nic dělat.

,,Protože si ho stejně i když nechce bude muset vzít."

I když od svého strýčka odejít nechtěla bylo ji tady moc hezky a hezký ji bylo i s jejím strýčkem který se o Blanku láskyplně staral jako by byla jeho vlastní.

Ale někdy se Blance zdálo že z jeho pohledu cítí víc než jen rodinou a příbuzenskou lásku jakou muže strýc chovat ke své neteři.

Protože někdy měla pocit že z jeho pohledu cítí lásku opravdovou, protože i ona začínala mít pocit že ke svému strýci začíná něco takového cítit. A jednou když byli večer v jeho komnatě samy a povídaly si tak se k ní její strýček Edmund naklonil a z ničeho nic ji políbil na ústa.

Blanka před ním tehdy vyděšeně cukla protože nevěděla co se děje a co si má z jeho chování myslet.

Jenže pak pochopila že chce asi to stejné i když věděla že její strýček není její osud, protože její osud na ní čeká docela někde jinde a je to někdo úplně jiný než její strýc.

Ale nemohla si pomoct a snažila se tihle myšlenky zaplašit, protože věděla že nemá právo něco ke svému strýci cítit. Protože ona nemůže být jeho štěstí, protože jeho štěstí na něj čeká určitě někde jinde, protože ona to není a ani být nemůže.

Protože ona se už rozhodla a musí se prostě vrátit, i když by tu s ním a s jeho dětmi které si ji oblíbily žila moc ráda.

Ale věděla že to prostě nejde jinak.       

KrutovládaKde žijí příběhy. Začni objevovat