Krutovláda

3. Musíme pryč

Zatím na zámku:

,,Pojď dceruško, pojď musíme jít", řekla královna Margareta své dceři když za ní ráno přišla do její komnaty.

,,A kam maminko, kam musíme jít", zeptala se její dcera princezna Blanka a pohlédla ještě rozespalýma očima na svou matku.

,,Pryč holčičko, musíme jít pryč!", řekla královna a rychlím krokem přišla ke své dceři.

,,No tak Blaničko, pojď musíme jít rychle než sem dorazí vojáci i s novým králem," řekla královna  Margareta a snažila se svou dceru přimět k odchodu.

,,Cože maminko, jak s novým králem co je s mým otcem maminko? Co je s ním?," ptala se princezna Blanka své matka která při těch slovech zalapala po dechu.

,,Je mrtví dceruško, král David ho zabil. Přišel mi to říct dnes ráno jeden voják který tu bitvu přežil a kterému se podařilo uprchnout i se zprávou kterou mi měl doručit," řekla královna Margareta a se žalem v očích pohlédla na svou dceru.

,,Jak to? Jak to že je mrtví... jak to že?", řekla nechápavě princezna Blanka která se snažila si v hlavě srovnat všechny myšlenky.

,,Protože on ho zabil dceruško, tak proto je tvůj milovaný otec a můj nejdražší manžel mrtví. Protože on chce tohle království a teď i hlavně tebe, protože ty jsi z královského rodu a z otcovy krve a jen ty mu teď můžeš dát jako novému králi syna", řekla její matka zoufale a princezna Blanka viděla v jejich očích i slzy které se draly z toho zoufalství a smutku na povrch.

,,Cože? Ale já... nechci. Nechci mu porodit syna a nechci tak krutého muže ani vidět," vykoktala ze sebe nakonec zděšená princezna a pohlédla své matce smutně do očí.

,,A proto teď musíme utéct aby tě nedostal, protože jen ty jsi teď moje naděje. Protože jen ty nás můžeš dceruško ochránit, mě a tvé sourozence. Protože já už v tomhle království nemám žádnou moc, už nejsem ani královna ale jen pouhá vdova", řekla královna Margareta své dceři se slzami v očích a objala ji.

,,Co to říkáte matko, jste královna a vždycky budete a nebudeme přeci utíkat. Přeci mu to tady všechno nenecháme," řekla princezna trochu zoufale, ale i odhodlaně i když to znělo chabě.

,,Ale necháme dceruško teď je hlavní abychom zachránily sebe, ale hlavně tebe. Protože ty jsi teď naše spása a tebe mu já nedám. Nikdy, to ať mě raději zabije, ale tebe nedostane," řekla královna trochu šeptem a pohlédla na svou holčičku.

,,A neměli bychom spíše místo utíkání bojovat," řekla princezna Blanka odhodlaně a pevně pohlédla své matce do očí.

,,Dceruško, já jsem teď už jen slabá žena a ani nemám dost můžu abych postavila armádu," řekne královna své dceři a pohledné jí do očí.

,,Ale muži vás ještě pořád poslouchají a budou ochotní za nás bojovat," řekne její dcera statečně a chytne ji za ruku.

,,To ano to budou, ale jejich málo a ti co nám zbyli tak to na armádu nestačí," řekne královna když její dcera drží její ruku a pak jí královna její ruku pustí.

,,A co napsat nějakému našemu spojenci aby poslal armádu," řekne princezna Blanka ještě a opět chytne ruku své matky.

,,To potrvá dceruško, ale můžeme to potom zkusit. Ale teď už hlavně pojď musíme se dostat do bezpečí dříve než tu budou. Ten voják co my doručil tu zprávu mi slíbil že nám pomůže a že nás pomůže dostat do bezpečí, tak teď už pojď Blaničko nesmíme ztrácet čas," řekne královna s odhodláním v očích a donutí se k malému úsměvu.

Kdo ví kolik nám ho ještě zbývá, třeba už budou za chvíli před branami.  

,,Máte pravdu matko jdeme", řekla princezna Blanka a pak šla společně se svou matkou a s ostatními sourozenci dolů na nádvoří, kde jim osedlaly koně a spolu s tím vojákem a par strážemi a věcmi které si stihli na rychlo zabalit vyjeli ven z nádvoří zámku aby se tedy co nejrychleji dostaly do bezpečí.