Tak uběhlo už pár dní kdy byla Blanka u svého strýčka a kdy byla opravdu v bezpečí přesně jak její strýček říkal. Byla zde spokojená a zdálo se že by tu mohla být i šťastná společnost ji dělaly strýčkovy děti které ji aspoň na chvíli trochu rozveselily.
I když i přesto nedokázala přestat myslet na svou matku a na své sestry a bratry a bála se toho co jim hrozí nebo toho jestli jsou ještě vůbec naživu.
I když to že by byli mrtví si nechtěla nechat připustit, ale stejně ji i v hlavě vyplavaly na povrch takové myšlenky.
Procházela se zrovna v zahradě když v tom uviděla svého strýčka Edmunda jak jde za ní.
Její strýček byl od té doby co mu před rokem zemřela jeho žena která těžce onemocněla sám. A tak se mu Blanka aspoň snažila dělat společnost, večer s ním a s dětmi hrály karty a pak si oba dva v soukromí v jeho komnatě povídaly.
Její strýček byl tak strašně opuštěný a sám až mu ho bylo Blanky líto a i když teď zatím zůstával jen s dětmi sám tak plánoval že se možná jednou ožení a Blanka ho v tomto nápadu vřele podporovala, protože nechtěla aby zůstal sám protože věděla že ona mu to i když si s ním povídá nenahradí.
Na další myšlenky už neměla čas, protože její strýček byl rázem u ní.
,,Jak se dnes máš Blanko?," zeptal se její strýček Edmund a vesele se na ní usmál.
,,Mám se dobře strýčku a co vy?," odpověděla Blanka a s úsměvem mu položila svou otázku.
,,No mám se dobře Blanko, protože od té doby co jsi tu tak moje děti jenom září a to dělá radost i mě, ale v tvé tváři vidím že tě něco trápí. Řekni mi co je to co tě trápí?," dodal ještě její strýček a pak trochu ustaraně na Blanku pohlédl.
,,Ale nic strýčku s tím si nemusíte dělat starosti a jsem ráda že se díky mě máte dobře," odpověděla Blanka i když její trápení z její myslí nezmizelo.
Pak její strýček ze zahrady zase odešel a ona tak zůstala v zahradě sama, lehla si do trávy a pak se nad sebou a nad svým osudem z toho co jí čeká rozbrečela. Protože věděla že se domů stejně bude muset vrátit a že si krále Davida stejně bude muset vzít, protože svému osudu stejně jen tak neuteče.
,,Ale teď na to nechtěla myslet, protože teď byla v bezpečí."
Ale stejně i tak na to myslela.
ČTEŠ
Krutovláda
Romance,,Aneb doba kdy začala naše vláda a taky jedna velká válka." Příběh o krutosti, válce ale taky jedné velké lásce která se zrodila z nenávisti a pohrdání a taky napřed jen z povinnosti. Ale láska povinnost nezná a tak muže vzniknout i tam kde teď zač...