Byl už pomalu večer a Blanka seděla ve své komnatě na posteli a přemýšlela, v ruce měla lahvičku s jedem na kterou se neustále dívala a přemýšlela jestli jí má použit.
,,Nový král už jí pomalu nepřipadal tak strašný a pomalu ho i začínala milovat."
A tak přemýšlela jestli ten jed od své matky která jí ho dala má vůbec použít, protože už si pomalu uvědomovala že už krále nechce zabít. Protože už začínala mít pomalu pocit že ho stále víc chce než aby ho zabíjela.
,,Protože si musela přiznat že už se do něj asi i trochu i když nechtěla zamilovala."
Jen jí stále ještě vadilo že je k ní tak krutý ale věděla že jako král se nemůže nechat ovládat jen úsměvem krásné ženy, ale i přesto jí ta jeho krutost vadila protože kdyby takový nebyl tak by byl možná úplně jiný a možná že i ona by se do něj hned zamilovala.
Ale takhle, takhle se ho ještě pořád bála.
A hlavně se pořád bála toho co udělá, protože u něj když ho ještě tak pořádně neznala si nemohla být vůbec ničeho jistá.
A tak jsi jim jistá nebyla, protože ještě pořád z něj proti své vůli cítila strach. Který ale když se mu podívala do očí pomalu mizel a pak jí už jen zahříval takový neznámý pocit. Takový pocit který ještě nezažila a bála se že by to mohla být láska.
,,Protože ho milovat nechtěla, ale svým citům se poručit nedá."
Vstala tedy z postele a rozešla se ke dveřím, zavřela dveře na petlici aby ji nikdo nerušil a pak šla ke džbánu s vínem které tu už stálo na stole, protože už pomalu čekala na příchod krále.
Došla ke džbánu a malou lahvičku pomalu otevřela, už ten jed chtěla nalít do vína jenže pak si uvědomila že to nedokáže.
Že ho prostě nedokáže zabít a že ho prostě zabít nemůže. Blanka ještě nikdy nikoho nezabila a teď se k tomu snažila sebrat odvahu. Ale nešlo, najednou si nedokázala představit že by mohla o krále přijít nebo že by ho mohla zabít.
,,Pohlédla na jeho prsten který se třpytil na její ruce a lehce se na něj usmála."
Pak zavřela zase onu malou lahvičku kterou nepoužila a pečlivě si jí zase schovala, napila se trochu vína které si nalila do poháru a podívala se na králův prsten s úsměvem ještě jednou.
A v tom si uvědomila že ho už zabít nechce.
ČTEŠ
Krutovláda
Romance,,Aneb doba kdy začala naše vláda a taky jedna velká válka." Příběh o krutosti, válce ale taky jedné velké lásce která se zrodila z nenávisti a pohrdání a taky napřed jen z povinnosti. Ale láska povinnost nezná a tak muže vzniknout i tam kde teď zač...
