Krutovláda

32. Dobrovolné rozhodnutí

Blanka šla do stájí a přikázala aby ji osedlaly jejího koně a aby ho potom vyvedli ven na nádvoří.

Pak vyšla ven ze stájí a šla do hradu do svého pokoje. Poručila své komorné aby ji sbalila všechny její věci protože se rozhodla že se vydá na cestu.

Jenže v tom do jejího pokoje vtrhl její strýček a tak Blančina komorná odešla a nechala je tam o samotě.  

,,Dobře Blanko když chceš tedy odjet tak ti to rozmlouvat nebudu a vím že to děláš jen proto aby si zachránila svou matku a své sourozence, ale kdyby ti David nějak ubližoval tak se můžeš klidně vrátit dveře tady jsou pro tebe vždycky otevřené. A všem nám tím když tu zase budeš uděláš radost a hlavně ji uděláš mě," řekl její strýček Edmund a pak Blanku chytl kolem pasu a dlouze ji políbil.

 Ale kdyby si ho nechtěla tak si můžeš vzít mě, mám tě rád Blanko a kdyby nešlo o tvou matku a tvé sourozence tak mu tě v životě nedám.

,,Já vím strýčku já vám mám taky ráda a možná ještě víc než jen jako strýčka, ale už jsem se rozhodla a na tomhle svém dobrovolném rozhodnutí nehodlám nic měnit," odpověděla svému strýci Blanka a zadívala se mu dlouze do očí.

,,Já vím Blanko a nechci tě nutit aby si své rozhodnutí změnila, ale ještě než odejdeš rádi bychom se s tebou všichni rozloučily a mám pro tebe i pár drobných a krásných dárků aby sis aspoň takhle na nás někdy vzpomněla," dodal po chvíli ještě král Edmund a obejmul svou neteř.

Tak se s nimi tedy ještě Blanka rozloučila, protože nechtěla odjet bez rozloučení a když ji o to požádal sám její strýček tak nemohla odmítnout.

Od dětí i od svého strýčka dostala pár krásných daru mezi kterými byli například nádherné šaty kterých bylo snad několik. Překrásné střevíce a nádherné šperky, čelenky a diadémy. Taky dostala i od dětí jejích hračku se kterou si s nimi vždycky hráli, nádhernou knížku a spoustu dalších věcí které jí nesmírně potěšily.

Dostala toho tolik že se jí tyto dary nevlezli ani na koně a tak je dali do malého vozu do kterého zapřáhli dva koně a ten měl jet s ní.

,,A ještě bych málem zapomněl," řekl král Edmund když se loučily a pohlédl na své tři nejlepší rytíře.   

Nenechám tě jet samotnou Blanko, protože nechci aby se ti po cestě něco stalo a proto tito rytíři kteří patři k mým nejlepším pojedou s tebou a dohlédnou na to aby cesta probíhala v poklidu a aby ti král David až k němu přijedeš nezkřivil ani vlásek. 

,,Protože mi opravdu na tobě moc záleží," dodal ještě po chvíli král Edmund a pak Blanku naposledy políbil na čelo.

Blanka nasedla na koně a spolu se svým doprovodem vyjela ven z hradu.