Krutovláda

14. Matčin prsten

,,Blanko počkej!," křikla na svou dceru její matka když se už Blanka chystala odejít.

,,Počkej ještě," řekla a chytla jí za ruku. Seš si opravdu jistá že to chceš udělat, že ho chceš otrávit výš moc dobře jako já že stejně svému osudu neutečeš i když já jsem se tě před ním snažila vždy chránit.  

Ale výš stejně dobře jako já že tě před ním stejně neochráním a to co se má stát se stejně stane a tak záleží jen na tobě jak si rozhodneš vybrat. Ale jednu věc si pamatuj ať se rozhodneš jak koliv nebo ať uděláš cokoliv vždycky budeš moje dcera.

A vždycky mou dcerou zůstaneš ať se stane co chce.

Tak si to pamatuj a mysli na má slova Blanko až s králem Davidem ulehneš do lože nebo až ho zabiješ.

Pamatuj si to co jsem ti teď tady řekla, a ještě něco jsem ti chtěla říct dcero. Tady máš můj prsten a kdyby se něco zvrtlo a nás chytily tak hlavně ty uteč a tímto prstenem se pak prokaž u krále Edmunda tvého strýce a řekneš mu kdo jsi a že tě posílám.

,,Ale matko co by se mělo zvrtnout," řekne Blanka a trochu vyděšeně se na svou matku podívá.

,,To nikdy nevíš dceruško, ale pamatuj že pokud se dostaneš až ke svému strýci tak že u něj budeš v bezpečí. Protože tam si král David určitě netroufne a ty tak aspoň budeš zachráněna," řekne ji na to její matka a podívá se jí dlouze do očí.

,,A co vy matko a co mojí sourozenci", dodá Blanka tiše a podívá se kolem sebe. 

,,O nás se nestarej Blanko, důležité je aby si ty byla v bezpečí a neboj mě král David nic neudělá jsem přeci ještě pořád královna i když už bývala, ale i tak mám pořád úctu a to David moc dobře ví protože mě i tak kdyby mě chytli nemůže zabít," odpoví královna Margareta a pohladí tvář své dcery. 

Protože tím by si proti sobě poštval celé království a celý jeho lid a proto se chce taky s tebou oženit, protože ví že jen s tebou po jeho boku ho tento lid jako krále přijme.

,,Jsme v tomto království oblíbení a on to moc dobře ví, takže na nás nevztáhne ani ruku protože kdyby nám ublížil tak si tím vzbouří všechny nám věrné pány, kteří mu přísahali věrnost jen pod podmínkou že si tě vezme," řekne ještě po chvíli a pak už se do očí své dcery nepodívá.

,,A teď už běž Blaničko, běž ať tě ostatní nehledají já za chvíli za vámi přijdu," řekne potichu Blančina maminka a pak už ruku své dcery pustí.

Blanka si na svou levou ruku navlékne na prst matčin prsten a pak už zmizí kdesi v dáli a jde se podívat za ostatními.

Její matka tam ještě chvíli stojí a když ji Blanka zmizí z dohledu tak se posadí a žalem po svém zesnulém muži který ji schází se rozbrečí.

,,Můj drahý kdyby jsi tu s nám teď byl, ty by jsi dovedl mě a hlavně tvou dceru ochránit. Škoda že tu už nejsi, tolik se mi po tobě stýská a tolik mi chybí tvé obětí a tvůj úsměv. Škoda že už se k nám a hlavně ke mě nikdy nevrátíš," říkala šeptem mezi palčivými vzlyky královna Margareta kterou ztráta jejího muže opravdu obrovsky zasáhla a teď na ní zase dolehla a i když se snažila být před dětmi silná tak teď se z ní znovu sesypala.

Protože její zesnulý manžel ji opravdu ohromně chyběl.   

,,Chybíš mi a hlavně chybíš i nám, protože všem nám je po tobě smutno a chybí nám tvá odvaha a síla kterou si nás chránil. Bojím se že já Blanku uchránit nedokážu i když vím že je to její osud a před tím se utéct nedá," dodala pak ještě královna Margareta a její pláč ani její vzlyky neustávaly, nakonec si lehla na holou zem a musela se z toho všeho vyplakat.