Krutovláda

9. Kouzelná studánka

Byla půlnoc a Blanka se probudila, opatrně vstala aby nevzbudila ostatní děti. Kousek dál od nich ještě dohoříval oheň, ale jinak už všichni spaly.

A tak se Blanka opatrně postavila a potichu přešla k onomu ohništi.

Malým plamínkem jsi zapálila malou lucernu kterou měly sebou a pak vydala i s ní dál do teď už temného a černého lesa.

Ale netušila že zatím co se blíží pomalu k oné zázračné a kouzelné studánce, tak že kousek dál za ní jde její matka která se také probudila. A která se šla přesvědčit jestli Blanka půjde k oné studánce nebo jestli odolá pokušení.

Blanka šla a šla až došla nakonec v lese na místo kde byla se svou matkou a kde je ona kouzelná studánka. Blanka ji poznala hned protože její hladina se třpytila krásně za svitů měsíce a ona studánka vypadala jako by celá zářila.

Tak Blanka přišla opatrně k ní a pak před ní poklekla.

Opatrně prsty zčeřila hladinu a pak vyslovila své přání, ale netušila vůbec že její matka všechno sleduje z dálky. Protože byla schovaná jen kousek opodál od oné studánky u jednoho velkého stromu.

A byla schovaná tak aby ji Blanka neviděla, ale i aby všechno slyšela a aby viděla blyštící se studánky odraz.

Blanka vyslovila své přání a čekala co se bude dít, a za chvíli jí  studánka ukázala a řekla všechno co chtěla vědět.            

Blanka se do ní dívala a netušila že se k ní zatím potichu zpoza stromu za kterým se schovávala blíží její matka.

,,Tak jsi viděla co nás čeká dceruško a viděla jsi i svou budoucnost," řekla její matka královna Margareta když k ní přišla blíž a Blanka se úplně polekala až z toho poposkočila když uslyšela ve tmě její hlas. 

,,Ano to jsem viděla matko, viděla jsem co nás čeká a není to opravdu moc hezké. Ale na to co čeká mě jsem se raději nezeptala, protože to vědět nechci. A co tady vůbec děláte matko úplně jsem se vás polekala?", řekla Blanka rozrušeně protože přítomnost její matky tady jí opravdu nesmírně polekala.

,,Šla jsem se za tebou podívat protože mě zajímalo jestli to uděláš má holčičko a jestli se studánky zeptáš a tak jestli dovolíš já se zeptám za tebe co tě čeká a nemine když ty to vědět nechceš," řekla královna Margareta a pohlédla na svou dceru.

,,Ne to nedovolím, nechci to vědět tak to nedělejte," řekla Blanka naštvaně a pohlédla na svou matku se vztekem v očích.

,,Ale já to udělám ať víš co tě čeká a ať víš to co já už vím už dávno a předčím jsem tě chtěla vždy chránit, ale stejně tě předtím neochráním. Protože láska je slepá a tak se jen podívej dceruško co tě čeká, podívej se co tě čeká a nemine a s kým tohle všechno zažiješ," řekla královna Margareta která přitlačila svou dceru opět ke studánce kde s ní i přes její odpor poklekla a pak chytla svou dceru jednou rukou pevně za ruce a druhou ji donutila aby hlavou na studánku pohlédla.

,,Ukaž mi studánko milá, koho jsi princezna Blanka vezme za manžela a kdo na ní tam někde čeká. A co s ním všechno zažije a jestli už i on ji miluje nebo se do ní zamiluje, a ukaž nám studánko co mou dceru čeká a co jí nemine a zda bude někoho milovat nebo mi brzo zahyne."

Tak řekla královna Margareta a ukázala princezně Blance její osud.

,,Tak se podívej dceruško, podívej se. Podívej se co tě čeká," řekla královna Margareta a přitlačila svou dceru ještě víc ke studánce aby se podívala a nepřestávala ji přitom držet aby ji neutekla. 

,,Ne já nechci, nechci to vědět," řekla princezna Blanka, ale nakonec se do studánky přeci jen podívala.

,,Ale chceš chceš to vědět má dcero a teď se to dozvíš," řekla královna Margareta a přidržela dceřin obličej ke studánce ještě blíž.

Tak se Blanka do studánky podívala a udělala to nakonec i proti své nelibosti, protože věděla že její matka je opravdu naštvaná a že byla až tak naštvaná a podrážděná že by jí mohla do studánky shodit.

A tak raději udělala co chtěla a do studánky se podívala.

 Když to spatřila a viděla všechno co jí chtěla říct, tak nemohla tomu uvěřit. Pořád sledovala studánku a dívala se na ní jako by to co jí řekla jí úplně zhypnotizovalo.

 ,,Protože v hlavě jsi pořád říkala to nemůže být pravda a pořád tomu nemohla uvěřit."

Vezme jsi krále Davida, krále který teď zabral její zem a který jí teď i vládne. A bude ho milovat i když ho napřed bude nenávidět a dokonce mu dá i spoustu dětí a bude s ním šťastná a on s ní taky, protože on se do ní taky zamiluje.

Ale pořád tomu nemohla uvěřit, jak to že jsi ho vezme a ještě dobrovolně ze své vůle tak krutého a bezcitného člověka kterým už teď pohrdala.

A nechápala jak by ho někdy mohla mít ráda, nebo jak by ho mohla někdy milovat.

,,To není pravda matko, to se nestane nikdy. Nesmí se to stát, já ho nechci a nechci s ním spát a ani jsi ho brát," křikla Blanka na svou matku poté co se konečně od studánky odtrhla a co jsi v hlavě srovnala už i všechny myšlenky.

,,Studánka nelže moje dcero, budeš jsi ho muset vzít. Však uvidíš budeš s ním šťastná a možná ho i svou láskou v lepšího proměníš. Protože máš pravdu že je krutý a bezcitný, ale studánka nelže a řekla ti tvůj osud a tak se s ním budeš muset smířit a nebo mu budeš muset nějak pomoc aby se pozměnil," řekla královna Margareta a pak už odešla a nechala tam svou dceru jen tak samotnou stát.